zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Libertin v Rokoku cílí do morálky

Repro programu Scena.cz

  

Velká láska k osvícenému učenci 18. století Diderotovi vedla současného dramatika francouzského původu Erica-Emmanuela Schmitta k sepsání konverzační hříčky Libertin. Tuto po brněnské premiéře inscenovalo pražské divadlo Rokoko. Navzdory všem pověrám se premiéra uskutečnila v pátek 13. října 2002. V hlavní roli bouřlivě exceloval Jiří Štěpnička, o němž zlé jazyky tvrdí, že daleko lépe hraje při hostování než na domovské scéně v Národním divadle. Pod režijním vedením Jany Kališové dále hráli Marcela Peňázová, Radka Fidlerová, Monika Zoubková a Michaela Maurerová spolu s Janem Holkem.

Eric-Emmanuel Schmitt si dobře uvědomil, že postavit komedii pouze na filosofických úvahách Diderotových, by pravděpodobně působilo fádně, a to i přes velmi šťavnaté téma, které učenci vložil do úst - morálku. Proto k Diderotovi přizval jako další silnou protihráčku pruskou malířku Annu Dorotheu Therboucheovou. Tajemstvím není ani to, že k jejich setkání skutečně roku 1768 došlo.



Napětí od samého začátku u diváků vzbuzuje mistrný herecký výkon Jiřího štěpničky, který dobře zvládá ironii, vášnivost a učenost. Zároveň je postaven před úkol nadmíru lechtivý – nechat se portrétovat jako filosof in natura, netuše, že hra na klamání, jež malířka Therboucheová (Marcela Peňázová) rozehrála, je skutečná. K této lechtivé a mravopočestné esenci je nutno přidat i koření v podobě sexuálního zrání vlastní dcery (Monika Zoubková), žárlivosti a smířlivosti manželky (Radka Fidlerová) spolu s mladickou naivitou dívky Holbachové (Michaela Maurerová).

Režisérka Jana Kališová nezůstala tématu nic dlužná. Režijně se látky chopila vyrovnaně, nesnažila se upřednostnit ani jednu ze dvou základních rovin inscenace – sex ani filosofii. Obě udržovala v rovnocenném zastoupení. Z tohoto záměru vycházela i scéna – symetrická stěna s dvěma vchody a věžemi. K tomu kanape, stolek, křesílka a malířský stojan. Hudba jen pro otevření a ukončení inscenace. Kostýmy ve stylu dané doby.

Štěpničkův výkon, plně doplňovaly všechny ženské protějšky. Neměl to s nimi lehké, místy docházelo v ringu k jejich převaze, ale to už se tak stává mužům, kteří se dostat pod mladé sukně. Marcela Peňázová působila zpočátku chladnokrevně a vypočítavě. Dokonale klamala tělem i výrazem. V druhé polovině dokázala dostatečně rychle pod vlivem Diderotovým roztát. Dcera Diderota Monika Zoubková hrála křehce a dostatečně jelimánkovsky. Podobně výrazná ve své postavě byla i Michaela Maurerová.
Libertin v Rokoku dokáže dostatečně řádně cílit do naší morálky. U někoho se zahlodá jako pověstný červík v jablku, do jiného naopak střelí jako pověstný Amorův šíp. Každému co jeho jest.

Eric-Emmanuel Schmitt: Libertin (S morálkou v úzkých)
Překlad Matylda a Michal Lázňovských, režie Jana Kališová, scéna Miloň Kališ a kostýmy Jan Růžička.
Osoby a obsazení: Denis Diderot (Jiří Štěpnička); Anna Dorothea Therboucheová (Marcela Peňázová); Paní Diderotová (Radka Fidlerová); Angelika, Diderotova dcera (Monika Zoubková); Holbachová, dívka (Michaela Maurerová); Barronet (Jan Holek).
Premiéra 13. října 2002 v divadle Rokoko.

23.9.2002 Josef Meszáros | rubrika - Recenze

Časopis 17 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Festival Setkání Stretnutie 2024

Články v rubrice - Recenze

Mefisto: bezvýznamná rozhodnutí s kořeny zla

Robert Mikluš (Mefisto)

Činohra Národního divadla Praha se vrací do Státní opery. Pod vedením režiséra Mariána Amslera vstupuje na jev ...celý článek



Časopis 17 - sekce

HUDBA

Mladí ladí jazz zdarma na Karlovo náměstí

Jazzanova

V Praze do 30. dubna patří Karlovo náměstí patřit jazzu i dalším hudebním žánrům. Pod taktovkou festivalu Mlad celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Literární tipy 18. týden

Vita a Virginia

Tajemství života KHM
Pátrání po nevyjasněných záhadách v životě básníka Karla Hynka Máchy (2010). Režie I. celý článek

další články...