Scéna.cz 

Sladké sny

"Scéna měla být zpočátku stylizovaná do stylu tančírny, ale později jsme od toho se scénografem upustili. Nakonec budeme mít k dispozici byt, a rychle ho můžeme přeměnit na ulici.", režisér František Staněk, posluchač IV. ročníku katedry alternativního a loutkového divadla pražské DAMU, objasňuje na zkoušce nového představení Sladké sny. V premiéře uvedlo divadlo DISK 18. února 2000.
Ke studentům KALD F. Staněk přizval ke spolupráci profesionální herce. Mezi nimi i Jaroslavu Obermeirovou: "Po dlouhé době jsem přišla do prostoru DISKu. Zajímá mě, jak po letech vypadá škola, kterou jsem před pár lety absolvovala. Mezi mladými lidmi se cítím příjemně.".

Hlavní role?
Ve zkušebně sedí Petr Vodička (Giorgio, Marcello, D´Onoforio), Magdalena Pittnerová (Cabiria) a Miluše Bittnerová (Vanda). Představitelé hlavních rolí. Co určuje hlavní roli? Měří se počtem slov nebo délkou pobytu na jevišti? Minutový výstup spojený s replikou jedné věty může být v inscenaci klíčovým momentem.
Mladí herci spolu s režisérem rozebírají jednotlivé situace. Hodinky ukazují desátou dopolední, čas to věru náročný pro zkoušení po večerním představení. Ke slovu se hlásí cigarety a ranní káva, která působí jako jarní slunce na poslední sníh. Občas se ozve zívnutí. Ospalost pomalu taje. Mozek začíná pracovat naplno, a co hlas? Tuhý a neprůbojný...
Giorgio a Cabiria na břehu jezera.
"Dobře, spadneš do vody.", říká režisér a pokračuje: "Rád bych zdůraznil osvědčenou věc: Zaznamenávejte si do textu hry poznámky, co, kdy, kde a jak, a to i sebemenší banální věci, později vám to velmi usnadní práci.". Zda bude na jevišti bazén nebo vanička nebudeme prozrazovat, ale když se k akci přidá scénické světlo a zvuk, iluze jezera je na světě.
"Když Cabiria spadne do vody, ztratí kabelku s penězi a klíči, jak mi může potom odemykat náš společný pokoj?", odhaluje Miluška logický problém. Následuje porada, jak tuto situaci vyřešit. Co je to text role? Sled hlásek spojených do slov... vět a myšlenek? Porozumět textu je základem herecké práce. K tomu slouží čtená zkouška, a zvláště první, představuje vstupní bránu do hry. Při premiéře může vše dopadnout naprosto jinak. Násilí bez násilí.
O týden později se nacházíme na jevišti divadla DISK. Vpravo na kraji jeviště stojí železná postel. V levé části je náznak baru. Zkouší se skupinová scéna. Studenti se sehrávají s profesionálními herci. Jak se cítila před touto první zkouškou s "ostřílenými" kolegy M. Pittnerová? "Trochu jsem se toho bála, ale teď je beru jako své kolegy, a je to v pohodě.".
Na jevišti: M. Pittnerová, M. Bittnerová, M. Hudečková (Marisa), J. Obermeirová (Matylda), F. Rajmont (Policajt, Vrátný, Zákazník) a D. Margolius (Barman, Amleto). Barman půjde zprava. "Tudy jít nemůžeš, tam bude barový pult. Pozor na vodu.", pokyny režiséra. Postupně se odvíjejí dialogy dané scény, zkoušejí se akce. Dostáváme se k dramatickému bodu výstupu. Cabiria se má poprat s Matyldou. Bitka na jevišti, ale jak si neublížit? "Dáš jí facku!", radí jeden z herců.
"Ale ne, to je hrozně jednoduché. Facka na jevišti to není ono. Někdy to neodhadneš. Co potom?", namítá J. Obermeirová. Jak bude daná scéna zahraná? Cabíria může Matyldě strhnout paruku, Matylda ji odhodí. To není to pravé ořechové, je potřeba větší razantnost v akci. Holky mají kabelky. Máme vyhráno. Boj s kabelkami je vždycky dramatický. Rány, křik a přetahování. Násilí bez násilí. Přestávka.
Na řadu přišli chlebíčky a produkční Jitka. Dopracování fermanu (divadelní plán, program) zkoušek. Množným číslem slova zkouška nemáme na mysli jen počet, ale i druhy. Do premiéry musí herci a celý realizační štáb ještě absolvovat: po první čtené a čtené a jevištní zkoušce, ještě technickou, svícenou, kostýmovou, zvukovou, hlavní oblékanou, generální, veřejnou generální a ... Není divu, že největší radost mají všichni, když je na rozpisu napsáno: pondělí -- NEZKOUŠI SE. Čas a sdělení.
Obraz XXII. Cabiria a Vanda.
Cabíria leží na posteli. Dostala před tím svatý obrázek od mnicha. Jak vyřešit změnu času. Půlnoc, najednou má být ráno? Jako ve filmu, i na divadle se pracuje s nereálným časem. Využívá se časového střihu. K tomu režisér: "Budeš ležet na posteli, a postupně se pustí ruch z ulice a přidají se světla.".
Druhý návrh. Pověsí se svatý obrázek. Cabíria bude klečet a modlit se ... Postupně se přidá světlo. Nad tím vším se přemýšlí a kombinují se všechny dostupné scénické prostředky. Zvuk, hudba, světlo, pyroefekty, rekvizity.
Spotřební rekvizity, většinou velmi oblíbená součást hry. Takovouto rekvizitou může být voda, papír, ale když je to šampaňské, které se musí otevřít a vypít... Trochu jsme odbočili, ale nevadí čeká nás další nahlédnutí. Vanda: "Co je s tebou?"
Cabíria: "Vezmeme se... Chce si mě vzít... Koupíme obchod.. V Grottaferratě... Smlouva je už skoro hotova... Všechno připravil... Obchod, byt... Prodám domek,,, všechno co mám... Za čtrnáct dní bude svatba."
Ivan Rajmont, vedoucí tohoto ročníku: "Každá fáze hry se musí narodit a ukončit. Tyto informace nelze říkat v jedné emoci, protože pak se jejich účinek vynuluje. Možná bude dobré dělat mezi nimi pauzy, sdělovat je jako samostatné části. Odhalíš divákovi nové objevy." Další den jsem si o této situaci povídal s Magdalénou Pittnerovou, posluchačkou IV. ročníku KALD. Při včerejší zkoušce jsem musel ocenit vaši pružnou reakci. Danou situaci jste zahrála v určité poze, a v zápětí jste rychle předvedla jinou variantu...
"Danou situaci jsem dopředu netrénovala. Když jsem uvnitř hry, tak nemám vůbec nad sebou kontrolu, proto mi přišlo normální, že daný text říkám rychle. Poznámka pana Rajmonta byla správná. Zpětně jsem si to uvědomila a bylo vše jasné.".
Co vše musíte při učení se roli domyslet? Jak ve scénáři nacházíte správný charakter dané postavy, nebo vše vzniká postupně -- čtenou zkouškou, nebo jak vám nahrají kolegové?
"Jakmile dostanu text a učím se ho, tak si to celé přehrávám v hlavě. Hru si představuji. Při tom si zároveň dělám v sobě pořádek. Vytvářím základ, a potom mám z čeho vycházet. Kolegové, s nimiž hraji, jsou rovněž důležitou součástí, včetně poznámek režiséra.".
Obohatí vás něčím tato hra?
"Hledat v ní něco pro svůj život? Možná je to dost brzo. Trošku se promítla do mého osobního vztahu, ale to nebudu prozrazovat...". Divadlo se musí dělat pořádně.
S režisérem Františkem Staňkem nad realizací inscenace Sladké sny. Po celodenní zkoušce ještě další přemýšlení."Snad se nám podaří dojít aspoň do poloviny toho, co jsme si předsevzali.", dodává.
Pracujete s mladšími kolegy, studenty herectví, působíte jako režisér nebo pedagog?
"Určitě ne. Spolu s nimi účinkují i profesionální herci, a tudíž se snažím připravit pro studenty půdu pod nohama. Vytvářím pro ně větší šance, než budou mít v angažmá. Pro mě je tato práce náročnější na přípravu, ale pedagogem se určitě necítím.".
Zkoušíte hru Sladké sny, podílel jste se na úpravě předlohy, nehořknou vám sny osobní?
"Lucie Bělohradská nám na samém počátku studií řekla: "Škola je od toho, abychom zjistili, zda danou profesi chceme dělat." Jediné zjištění, které mě mrzí, a to jsou možná ty hořké sny, že režisér hraje roli osamělého člověka. V tomto mi práce režiséra moc nevyhovuje.
Jako režisér nejste součástí nějakého celku, ten celek máte řídit a ovládat, což je náročné a nevděčné. Režisér je možná více partnerem se scénografem, skladatelem hudby a dramaturgem, ale s herci to je těžké. Do jaké míry být vůči nim otevřený? Herci jsou citliví na lež a manipulaci.".
Manipulace s hercem u vás není, používáte ve scénáři oblíbené tři tečky, tedy dáváte hercům prostor...
"Tři tečky jsou velice zrádné, protože já musím vědět co za nimi následuje. Za nimi musí být konkrétní obsah.".
Určujete celistvý rámec pro herce, v němž se mohou pohybovat. Limitujete stadion?
"Vymezuji hřiště, konkretizuji podmínky a zároveň musím znát celkovou strukturu, a k tomu všemu musím podřídit nebo zavrhnout hodně osobních nápadů. Záleží, jak se s herci vzájemně inspirujeme. Jako ideál se jeví, když herci hraním dokáží, že jsem se nemýlil.".
Pravděpodobně platí jedna tuna teorie na kilogram praxe?
"Teorie není nic, a praxe ještě odvisí od talentu. Pan Grossmann říkal: "Neberte to vážně, a dělejte to pořádně. Divadlo se ve své podstatě vážně brát nedá. Jediné co má smysl, dělat ho pořádně." Sladké sny jsou příběhem o údělu lidského života. Jakmile člověk svůj život ovládá a snaží se být aktivní, lépe dojde ke svému očekávání, než když jen sní a modlí se. Příběh sám je o nesmírné víře. Stojíte na dně? Můžete se narovnat a jít dál... Sladké sny (volně na motivy pracovního filmového scénáře F. Felliniho, E. Flaina a T. Pinelliho Cabiriiny noci). Režie: František Staněk; Dramaturgie: Klára BAlvínová; Výprava: Martin Černý.
Osoby a obsazení: Cabiria -- Magdalena Pittnerová; Vanda -- Miluška Bittnerová; Matylda -- Jaroslava Obermeirová; Marisa -- Martina Hudečková; Giorgio, Marcello, D´Onoforio -- Petr Vodička a další. Premiéra 18.2.2000, Divadlo Disk.