Scéna.cz 

Velká drezúra herců.

Přijel cirkus, jak se patří: s muzikou, provazochodkyní-kolombínou, pierotem, hadí ženou, trpaslíkem, vrhačem nožů i krasojezdkyní. Jsme diváky jak jejich artistických kousků, tak jejich spletitých vztahů, trápení, zranění a zrad. Ústřední postavou je tajemná cirkusová postava; muž v černém plášti, který kristusovsky bere na svá bedra bolesti druhých. Rytíř smutné postavy, který rozdav svoje zdraví a duši potřebným, zůstává nakonec všemi opuštěn.
Co diváka představení brněnského divadla nenechává celé představení oddechnout, jsou artistické kousky herců, za něž by se ani "staré Berósek" stydět nemusel. Hodinu a půl jsem si představovala putýnky potu, které příprava a samotné hraní herce stála a stojí. Především pak akrobacie Gabriely Ježkové v roli hadí ženy, která švihá svým útlým tělem v dvoumetrové výšce, držíc se jednou rukou. Když pak balancuje zavěšená jen za hlavu, tají se dech i otrlejším divákům.
Tajemnou postavu muže, který pro štěstí svých cirkusových kolegů ztratí svoje zdraví, hrají dva herci (Roman Slovák a Jan Zrzavý). Jejich hra je dokonalým souladem: aniž vzájemně naruší svůj prostor, chápeme je bezesporu jako jediného člověka, což svědčí o bezvadné choreografii představení. Zvlášť povedenou scénou je ta, při níž muž amputuje nohy provazochodkyni (Eva Vrbková), která se vrhla z lana ze zoufalství (jejího pierota jí odlákala zmalovaná sexy cirkusová diva). Během několika koleček po jevišti na invalidním vozíčku, vidíme, jak se chromá dívenka stává opět plnohodnotnou provazochodkyní. Vykulená, krásně zahraná naivka přijímá namísto svých nehybných nožiček náhradní, černý charakter jí nezištně věnuje svoje. Když potom znovu získá lásku svého pierota, nevěnuje již černému muži ani úsměv. Podobně dopadne i když spasí dívenku probodnutou nožem, hadí ženu apod.
Píši-li o výkonech herců-artistů, nesmím opomenout koně. V málokterém divadelním představení můžete vidět oře tak živé a šikovné. Jako obvykle je hrají dvojice herců pod jednou plachtou, méně obvyklé jsou ale jejich kreace. Rozum vám zůstává stát, když se na jejich hřbetě projíždí útlá akrobatka, nebo když kůň tlačí těžký vůz stoje na zadních.
Svižnost představení dodávají intermezza cirkusácké kapely, kterou karnevalově doprovázejí všichni akrobaté a artisté. Pouťová (místy spíš panoptikální) hudba a zvuk, které produkují, nahání svojí bujarostí a křečovitým optimismem podivnou úzkost.
Představení je bolestnou smutnou hrou, kde se komika cirkusáckých vystoupení stává tragickou. Přemýšlím, jestli režisérka původně nezamýšlela představení jako tragikomedii. Bohužel, právě humoru, třeba i černého, se v tomto kuse nedostává. Jsou v něm situace, z nichž by se sranda jistě dotažením do detailu vybrousit dala, zatím však vyloudí z divákovy mimiky jen pousmání. Myslím, že v kontrastu směšných situací by dojem smutku z údělu černého hrdiny mezi vypočítavými postavičkami světských vyzněl hlouběji.
V programu jsou slova, která svědčí o tom, že snad každý, kdo v představení hrál, měl někdy chuť s tím praštit, tak asi bylo zkoušení náročné. Vznikl však velmi vzácný, zajímavý, originální "poetický cirkus" jaký asi ve velkém stanu neuvidíte. Každopádně to byla patrně velká drezúra lidí, z níž by měli radost ochránci práv zvířat.
Můj dojem z představení se měnil během něho, bezprostředně po něm a ještě teď si nejsem jistá svými pocity. Obdivuhodné výkony herců, dokonalost a čitelnost nonverbálního vyjadřování, silný, tragický a přitom jednoduchý příběh, dobové kostýmy a rekvizity...to vše mluví v prospěch divadla. Ale ačkoliv nemohu po této "smuténce" poetického cirkusu chtít, abych při ní řvala smíchy jak u provázkovské Babičky, špetka srandy coby koření mi chyběla. Odcházela jsem v silně melancholické náladě, byl-li to režijní záměr, pak se vydařil. Divadlo Husa na provázku -- Se mnou smrt a kůň.
Scénář a režie: Eva Tálská; hudba: Lenka Foltýnová; scéna a kostýmy: Jana Zbořilová; akrobatické konzultace: Jaromír a Marcela Joo.
Hrají: Roman Slovák, Jan Zrzavý, Alena Ambrová, Michal Bumbálek, Radim Fiala, Vladimír Hauser, Ivana Hloužková, Gabriela Ježková, Dita Kaplanová, Kateřina Šudáková, Eva Vrbková, Pavel Zatloukal a členové Studia Dům.
Premiéra 15. 3. 1999 Divadlo Husa na provázku na Zelném trhu v Brně. Pražská premiéra: 11. 3. 2000 v Divadle Archa. Z programu "...pochopil jsem, proč se představení jmenuje: Se mnou smrt a kůň! (Utahaný jsem byl jako kůň a pro spoustu nervových buněk smrt!) Vím, že herec má především hrát, ale je to člověk a ne štětec. Myslím si, že 99% herců by to "trápení" nepodstoupilo. (...) napište snad jen: Lidi choďte, byla by to škoda práce." Roman Slovák
"...Málokdy mám takový požitek z hraní a požitek z toho, když přejdu to své lano." Eva Vrbková
"Inscenaci na téma poetický cirkus jsme si s Evou Tálskou slibovaly a plánovaly zhruba patnáct let. Myslím, že v průběhu přípravy neexistoval člověk včetně jí a mě, který by v určitý okamžik nechtěl říci -- tak tady vážení končím, mějte se hezky...." Jana Zbořilová