Scéna.cz 

Mně zašlá léta vraťte…

V pátek 18. dubna 2003 spatřila v Olomouci světlo světa původní hra na motivy díla a korespondence Boženy Němcové - Mně zašlá léta vraťte… Jak se dalo předpokládat, větší zájem mezi publikem nezaznamenala, a tak při prvním uvedení divadlo doslova zelo prázdnotou.
Životní curiculum a dílo Boženy Němcové bylo již mnohokrát zpracováno do nejrůznějších literárních i dramatických podob (např. F. Halas). Autorkou scénáře a dramaturgyní nejnovějšího zpracování je Věra Mašková. Ta divákovi přibližuje vesměs krušný život naší národní buditelky, odhaluje výslechy u policie v období Bachova absolutismu, její vztahy s manželem a dalšími muži, ale také celou tehdejší inteligenci a její vztah k ní ve dvou paralelních dějových liniích.

První linii tvoří realita národního obrození, druhou dlouhé pasáže z Babičky. Jen v několika místech si proti celkovému pesimistickému vyznění díla pomáhá záblesky lidové slovesnosti. A zde je nutno poukázat na první prohřešek – v inscenaci je až na vyjímky vhodně kombinována realita života Boženy Němcové s výběrem scén jejího stěžejního románu Babička, díky velkému množství postav (v inscenaci hraje celý činoherní soubor Moravského divadla) se však divák v dějové lince ztrácí – chvíli je Němcová Němcovou, chvíli Barunkou (a podobné je to i s ostatními postavami). Ve hře je otevíráno plno problémů a peripetií životních osudů Němcové - než se stihne vyřešit jedna epizoda, vynoří se najednou další. Je vidět, že Mašková počítá s vysokou erudicí diváka i s jeho znalostí nejen Babičky, ale i historických kontextů doby – takový divák je pak představením mile potěšen. Ostatní (většina) pak musejí přetrpět alespoň první část – ihned po přestávce byl vidět citelný úbytek diváků.

Také režisér inscenace Peter Gábor měl s textem evidentní problémy – na prázdné scéně Jozefa Cillera se střídají jen jakési „živé obrazy“ bez větší dynamiky. Mnohdy ve vypjatých situacích působí notoricky známé fráze známých postav až komicky (viz „Šťastná to žena…“). Určitým zpestřením je pak zapojení sólistů baletu, kteří však děj neposunují kupředu, naopak jej ještě více brzdí…

Moravské divadlo disponuje velmi kvalitním činoherním souborem, a tak i přes všechny překážky textu a režie se v hlavní roli Barunky-Boženy Němcové blýskla Evellyn Čapková-Pacoláková, která působila nejvěrohodněji v dramatizovaných částech Babičky. Musela však s invencí sobě vlastní zvládnout i Němcovou středních let. Ivanka Koktová měla svou úlohu nepoměrně těžší – hrát Babičku je přece jenom tvrdý oříšek. V této „zkoušce“ však obstála na výbornou. Vladimíra Včelná se představila v rolích Viktorky a Vítězslavy Paulové (udavačky rakouské tajné policie, která donášela nejen na Němcovou). Dále svými výkony zaujali Filip Čapka (Voják a Josef Václav Frič), Jiřina Barášová (Kněžna a matka K. Havlíčka), Petr Franěk (Josef Němec), Lenka Kalousová (Hortensie), Mikuláš Pánek a Ivan Koreček jako policejní komisaři a další. V tanečních rolích Madlenky a Jiřího alternují Monika Bernovská Globa, Irina Ostapenko, Valerij Globa a Konstantin Soldatenkov.
V nové bez mála dvou a půl hodinové inscenaci by snad po jistých úpravách Moravské divadlo mohlo získat kvalitní romantickou „baladu“, která mnohého diváka pohladí na duši. V současné podobě a délce však nepředpokládám, že by se dílo nadlouho usídlilo v repertoáru. Závěrem lze jen olomouckým hercům přát, aby se jim do budoucna spíše dařilo hlediště zaplnit diváky – v současné době je sice tento soubor hodnocen velmi dobře odbornou kritikou, ale za cenu odlivu dříve velmi početné divácké obce…

Věra Mašková Mně zašlá léta vraťte…
Režie Peter Gábor, scéna Jozef Ciller, kostýmy Dana Hávová, hudba Milan Nytra, choreografie Robert Balogh.
Premiéra 18. 4. 2003 Moravské divadlo Olomouc - Velké divadlo.