Scéna.cz 

Deburau – radost jeviště a smutek života

V rámci festivalu Mimraj 2006 se v prvním srpnovém týdnu představil projekt MESDAMES &MESSIEURS, DEBURAU!, společná inscenace letošních absolventů činoherního a alternativního herectví DAMU a studenta katedry nonverbálního a komediálního herectví HAMU Radima Vizváryho v roli slavného mima českého původu Jeana Gaspara Deburaua. Příběh čerpající ze slavného románu Františka Kožíka Největší z pierotů a zároveň filmu Děti ráje je nejen holdem slavnému mimovi, ale zároveň i zajímavou konfrontací zářivého světa jeviště a špíny života. Lehce komické scénky z varieté Les Funambules střídají střihy ze života, který je ve své podstatě tragický. V inscenaci si každý divák může najít své téma, ať už je to propastný rozdíl mezi image, kterou předkládáme ostatním a naším křehkým zranitelným egem, neurvalost a bezohlednost diváků i bulváru vůči šaškům z jeviště, velká osamělost a marná snaha sdílet s kýmkoli své životní radosti a trápení, touha po uznání a neschopnost být šťastní.

Inscenaci v režii Pavla Kheka nakonec prospělo, že byla kvůli nepříznivému počasí přenesena z otevřeného prostoru hospodářského dvora Klementina do intimních prostor DISKu. To sice při premiéře způsobilo určité technické nedostatky, ale v průběhu týdne herci prostoru přivykli a v závěru týdne už celek působil daleko kompaktněji. Hra rámovaná hudbou Vladimíra Franze, balancující na rozhraní kolovrátkově vlezlých melodií jarmarečního rázu, brechtovsky odcizených songů (v interpretaci Dagmar Zázvůrkové) a jemně pateticky laděných motivů, by snesla rychlejší střihy a v některých scénách krácení. Zaslechla jsem i názor, že by to celé bylo lepší, kdyby se hra soustředila výhradně na pantomimu hlavního představitele. Ale to už by bylo patrně zcela jiné představení...
V konfrontaci halasně, mnohdy arogantně se projevujících umělců, lidí kolem divadla i prostých „diváků“ (tj. předměstské lůzy) Deburauova mlčenlivost a schopnost říci mnohem více beze slov byla o to působivější. Stejně jako jeho bytostný smutek, dotýkající se povrchnosti vztahů a existenciální podstaty lidské osamělosti uprostřed řvoucích davů.
Začátek...Tichý človíček s velikýma smutnýma očima zametá jeviště. Postupně vstupují ostatní. Už víme, kdo je ten tichý muž, který beze slova plní příkazy a nastavuje tvář k políčku. Otloukánek, nicka, sluha – každý si na něm ventiluje své špatné nálady, nejistoty. V očích ostatních je ten poslední. Deburau (Radim Vizváry), uzavřený do svého světa snů, si ale nestěžuje. Je rád, že je tady – v divadle, třeba v zákulisí. Zvykl si. Jak se dokáže najednou celý rozzářit, když jej z nouze povolají na jeviště, aby zaskočil. Nejprve nejistě, pak stále směleji zkouší své první krůčky Pierota. Je jiný než ostatní, on to nehraje, on JE Pierot. Melancholický outsider s bílou maskou na tváři, je v něm moudrost starců, ale i dětská bezelstnost a hravost. Občas problesknou v jeho očích šibalské plamínky, jemná gesta dlouhých prstů směřují někam do nekonečna. Vlastně se ani nezměnil, ale najednou je na něj více vidět. Ve světle reflektorů je to nesmělé malé lidské já, které se dere na povrch a němě křičí – tady jsem! zřetelnější. Dotýká se srdce, nese poselství. Jeho kouzlo se nenápadně zadře pod kůži všem. Jako by ho viděli poprvé. Milují ho (tak jako blazeovaná Kolombína – Bianka Ištoková), žárlí na něj (kolegové Harlekýn a Kasandr – Vojtěch Štulc a Jakub Slach), zamračený kritik, který nachází svou hvězdu (Jiří Panzner), arogantní ředitel, který hbitě vycítí možnost využít pro svůj zisk (Jan Holík).
Deburau se jako pierot stává hvězdou, ale nepřestává být tím nesmělým smutným človíčkem, který vidí, že tohle všechno je jen pozlátko a marnost. Jen na chvíli mu přináší okamžiky štěstí květinářka (Diana Šoltýsová), která svou jednoduchostí a citem získá jeho srdce a stane se jeho ženou. Osudová náhoda vše zvrátí. Nevěra nudící se ženy, posměšek opilcův a nešťastná rána holí udělá z Deburaua vraha. Je to symbolicky hůl, kterou mu na znamení uznání věnoval jeho objevitel a zároveň sok v lásce, kritik Janin. Deburau stojí před soudem. Neumí a snad ani nechce promluvit na svou obranu. Při jediném slově : Nevinen!, které řekne tichým sotva slyšitelným hlasem, běží mráz po zádech. Jeho život se stále více prolíná s příběhy na jevišti, které jsou čím dál tím krutější a bezvýchodnější. Výčitky svědomí, osamělost, bezútěšnost. Vše směřuje k závěrečné scéně, kdy slavný mim, zdravý tělesně, ale smrtelně nemocen svým smutkem dostává od lékaře jedinou radu: Běžte se podívat na Deburaua.... Už není další cesty. Reflektory pohasínají. Pomíjivost divadla je stejná jako pomíjivost života. Máme jen okamžiky, ale jsou to okamžiky, které se dotknou srdce. Někdy pohladí, někdy bodnou.

P.S. Inscenace MESDAMES& MESSIEURS, DEBURAU! vznikla v produkci společnosti HOODOO, hrála se v rámci Mimraje týden, objeví se ještě v rámci festivalu Mimoriál v Kolíně. Jaký bude její další osud, není jisté.

MESDAMES& MESSIEURS, DEBURAU!
Scénář a dramaturgie Tereza Dobiášová, režie Pavel Khek, hudba Vladimír Franz, scéna Dragan Stojčevski, kostýmy Iva Mašíková a Markéta Langová.
Hrají: Radim Vizváry, Magdaléna Dianca Ištoková, Diana Šoltýsová, Jakub Slach, Vojtěch Štulc, Jiří Panzner, Jan Holík, Dáša Zázvůrková, Jakub Tvrdík, Jan Horák a Jindřich Nováček. Premiéra v divadle Disk 3. srpna 2006.