Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Kam pluje Aquaung, rozhovor s principálem Lubošem Šplíchal

autor: Scena.cz

Aqualung (též akvalung) je název prvního potápěčského dýchacího přístroje s otevřeným oběhem vzduchu. Vynalezli jej v roce 1942 Emile Gagnan a Jacques Cousteau. Jeho nejdůležitější částí je speciální ventil, který dodává z tlakové láhve vzduch k dýchání podle potřeby a zredukovaný na stejný tlak, jaký má okolní voda. Objevem aqualungu byl umožněn rozvoj přístrojového potápění ve druhé polovině 20. století. (Wikipedia)

Kromě toho je Aqualung divadelní soubor, který můžete o prázdninách vidět na lodi Tajemství... Vy jste principálem divadla. Znám vás jako jednoho z významných členů divadla Nablízko. Je vaše divadlo přímým nástupcem tohoto divadla?
Přímý nástupce ne. Ale dá se říci, že navazujeme na nejlepší období, které jsme v Divadle Nablízko zažili. Na poetiku, která tam fungovala v době, kdy divadlo spolupracovalo s dramaturgem Davidem Pečírkou a Hynkem Dřízhalem. Tuto poetiku se snažíme v Aqualungu prohlubovat. Naše představení jsou do velké míry experimentální, a mně vyhovuje, že ze své pozice si můžu vybírat režiséry, se kterými chci spolupracovat na základě toho, že znám jejich práci a je mi blízká.

Co máte právě na repertoáru a co připravujete?
První letošní premiérou byl Pán času v režii Jirky Havelky, to je velmi experimentální záležitost. A pak Drakula, taky hodně specifická věc v režii Martina Vokouna a Pavla Kheka. I do budoucna plánujeme takové zvláštní tituly, které by měly na tenhle trend nějak navazovat. Zvolil jsem dramaturgii takových pokleslejších titulů a baví mě vyzkoušet si co nejvíce žánrů. Takže teď máme prázdninovou sérii: Vzducholoď je retro sci-fi, Pán času je jasný komiks. V žánru hororu jsme přemýšleli o Frankensteinovi, ale myslím, že Drákula je naprosto adekvátní náhrada. Rád bych také zabrousil do vod nějakého brakového detektivního žánru a ještě nám chybí muzikál nebo ještě raději opera... takže tam bych chtěl dramaturgii nasměrovat příští rok.

Hrajete na lodi Tajemství. Takže - celé prázdniny na vodě?
Teď proběhla první vlna, zakončená premiérou a několika představeními Drákuly. Druhou vlnu začneme 20. srpna 2008 Vzducholodí a až do září bychom rádi několikrát otočili výše jmenované tituly. Rádi bychom dali dohromady festival pracovně nazvaný „Festival divadla Aqualung mezi nebem a plechem.“

Vzducholoď patřila ještě v Rubínu ke kultovním představením. Ale na prostor lodi jste je museli asi přece jen předělávat?
To je velká zásluha Hynka Dřízhala. Původně se to hrálo v baru Rubínu, kam se vešlo nejvíc 60 lidí. Tady se nám scéna rozrostla do velkých rozměrů, přidělávala se spousta věcí, které nefungujou jen doplňkově. Samozřejmě jsme vzali do hry i věci, které jsou na lodi, například jsme zdokonalili turboměch. Myslím, že velký prostor hře svědčí, pasažérů je více – vejde se sem 150 lidí. Rozehráváme příběh mezi lidmi v rámci daných pravidel, takže se lidi necítí ohroženi a funguje to nádherně.

Začali jste spolupracovat s mladšími kolegy. Jak si je vybíráte?
Mám dvě základní kritéria – vybírám je jednak podle toho, jak se mi líbí jejich věci , a pak podle toho, jestli je baví stejná témata jako nás. V podstatě nejsou od nás věkově příliš vzdáleni, jsme vlastně jedna generace – my jsme na jednom pólu a oni na druhém. A dohromady fungujeme jako dobrá partička, která se vzájemně obohacuje. Pro mě je to velmi cenné a myslím, že díky tomu jsou ta představení taková živá.

Zajímá mě dvojpólovost vašeho postavení – jste herec a zároveň principál. To přináší asi spoustu starostí. je to spíš vopruz nebo radost?
Spíš vopruz. Starostí s principálováním je spousta, a já jsem vlastně skupinu dal dohromady proto, abychom si společně zahráli. Cesta kolem světa byla pro mě první zkušeností v této pozici, a bylo to dost náročné, protože současně se soustředit na hereckou práci a stále mít v hlavě i ty další starosti je opravdu hodně obtížné. Naštěstí máme teď dobré produkční, takže část svých starostí jsem přenesl na ně. Ale musím přiznat, že kdybych nechal hraní, tak by to asi pro mě ztratilo smysl. Takže se holt vždycky vecpu do inscenace, abych si taky zahrál nějakou pěknou roli.

Co bude, až léto skončí?
Dostali jsme nabídku, která se neodmítá. Pozval nás Miroslav Krobot do Dejvického divadla, kde bychom měli být v příští sezóně jediní hosté. Rádi bychom tam hráli čtyřikrát měsíčně, uvidíme, jak se to bude vyvíjet. A pokud to dobře dopadne, od ledna bychom měli hrát také v žižkovské Akropoli. A v květnu pak znova vypluje loď Tajemství.

Kdo vlastně tvoří kromě vás herecký základ Aqualungu?
Z bývalého divadla Nabízko je to Patrik Vojtíšek, Martin Dusbaba, Vašek Krátký, Vašek Rašilov a Zuzka Dřízhalová, je tam můj spolužák Petr Gelnar, z těch mladších Honza Konečný (ten je v angažmá na Palmovce), Bára Poláková (má angažmá v MDP) a Jirka Panzner.

A co vy osobně? Máte nějakou další hereckou práci?
Teď jsem točil v ČT pěknou pohádku Hospoda u bílé kočky s režisérem Kryštofem Hanzlíkem, který mě přizval taky do seriálu Ulice. Hostuju ve Švandově divadle v Periférii a vypadá to, že v příští sezóně bych si tam zahostoval v další věci.

Tak přeju Aqualungu šťastnou plavbu!

30.6.2008 17:06:19 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel

Festivaly (1), Recenze (3), Z éteru (2), Ze zlaté kapličky (1), Zveme ... (7)

reklama