Scéna.cz 

Tak trochu básník: Minulost, která svazuje přítomnost

Městské divadlo Brno zahájilo svou osmdesátou první sezonu inscenací TAK TROCHU BÁSNÍK Eugena O’Neilla. Režisérka Hana Burešová, dlouhodobě tvořící tandem s dramaturgem Štěpánem Otčenáškem, vtiskla inscenaci rukopis, který se vyznačuje důkladným vedením herců, promyšlenou metaforikou a neotřelými vizuálními nápady. Titulní roli Cornelia Melodyho ztvárnil Petr Štěpán, po jeho boku stojí Radka Coufalová jako Nora a Kristýna Daňhelová jako Sára. Eugene O’Neill, nositel Nobelovy ceny a čtyřnásobný držitel Pulitzerovy ceny, přivedl na jeviště psychologickou hloubku a rozervané rodiny. Jeho hrdinové se utápějí ve snech a minulosti, aby unikli přítomnosti. Právě proto se jeho drama A Touch of the Poet – u nás známé jako Tak trochu básník – i po osmdesáti letech čte a inscenuje jako naléhavý komentář k dnešku.

Rodinný stůl jako bitevní pole
Cornelius Melody je hostinský, který nikdy nepřestal být vojákem. Každým gestem, každou oslavou dávné bitvy se utvrzuje v minulosti. Petr Štěpán rozehrává mnohovrstevnatou paletu – jeho Cornelius balancuje mezi hrozbou výbuchu a křehkostí, mezi vojenskou autoritou a básnickými recitačními výlety. Divák cítí, že hraničí s šílenstvím, ale v jeho rozervanosti je i lidskost.
Režisérka Hana Burešová zdůraznila vnitřní svět Cornelia prostřednictvím projekcí a filmových dotáček, které místy působí jako práce reálné kamery. Tento nápad posouvá inscenaci do jiného rozměru – nitro postavy se stává stejně viditelné jako její zevní činy. Divák sleduje nejen hrdinu na jevišti, ale i jeho duši, která se promítá na šikmé plochy scény.
Protikladem je jeho žena Nora. Radka Coufalová ji modeluje jako ženu shrbenou, pokornou, až poddajnou – a přesto v klíčových okamžicích proráží skořápku pokory tvrdou irskou hrdostí.
Kristýna Daňhelová dává Sáře mladistvý vzdor, roztěkanost i touhu po pravdě. Její vztah k otci osciluje mezi odporem a respektem.
Vedle nich defiluje galerie figur – Mickey Moloy (Aleš Slanina), Jamie Cregan (Igor Ondříček), Deborah Harfordová (Ivana Vaňková) či Nicholas Gadsby (Jan Mazák). Každý z nich přináší do hry jinou polohu: groteskní, tragickou, společenskou. Ivana Vaňková se navíc objevuje i jako symbolická španělská tanečnice a zkrocená kobyla – metafory, které Hana Burešová využívá k ozvláštnění psychologické sondy.

Scénografie, hudba a sny
Scénograf Tomáš Rusín staví na jednoduchém hospodském sále, který se mění v kuchyni či salón. Světle béžová barevnost evokuje venkov, zapadající slunce i prach na mlatě. Projekce umožňují náhledy do nitra postav – a spolu s filmovými dotáčkami vytvářejí iluzi, že jsme svědky dokumentu o duši hlavního hrdiny. Zuzana Štefunková-Rusínová obléká postavy střídmě: Nora a Sára v obyčejných šatech i svátečních róbách, Cornelius v uniformě i majestátním obleku.
Hudebník Ivan Acher kombinuje irské popěvky s dudy a bubny, které přecházejí do podzimní melancholie. Hudba se tak stává hybatelem nálady: od veselého rytmu ke stísněnému podloží psychologického dramatu.
Rodina Melodyů se ukazuje jako obraz lidského osudu. Všichni sní – Cornelius o minulosti, Sára o budoucnosti, Nora o pokoře. Každý sen je ale zároveň iluzí. A právě v tom je síla Burešové inscenace: ukazuje, že upínat se k minulosti je svůdné, ale smrtící.

Únik, který není únikem
Inscenace Tak trochu básník v překladu Jana Kačera je víc než historická freska. Je to varování, že nostalgie se může stát pastí a sny o minulosti brzdou přítomnosti. Divák odchází s otázkou: Nestáváme se i my Corneliem, který se rok co rok vrací k jedné slavné bitvě, místo aby žil tady a teď? A právě proto platí závěrečná pointa: zastavení v minulosti nemůže být plnohodnotným únikem ze současnosti – je to minulost, která svazuje přítomnost.

Eugene O’Neill: Tak trochu básník
Režie Hana Burešová, překlad Jan Kačer; dramaturgie Štěpán Otčenášek a Jan Šotkovský; scéna Tomáš Rusín; kostýmy Zuzana Štefunková-Rusínová; hudba Ivan Acher; choreografie Marek Zelinka a filmové dotáčky Jan Baset STřítežský, Dalibor Čermák a Petr Hloušek.
Osoby a obsazení: Cornelius Melody (Petr Štěpán); Nora Melodyová (Radka Coufalová); Sára Melodyová (Kristýna Daňhelová); Jamie Cregan (Igor Ondříček); Debora Harfordová (Ivana Vaňková); Nicholas Gadsby (Jan Mazák); Mickey Maloy (Aleš Slanina); Paddy O’Dowd (Jiří Mach); Patch Riley (Miloslav Čížek); Dan Roche (Jaroslav Záděra).
Činoherní scéna Městského divadla Brno. Psáno z premiéry 13. září 2025.

📘 www.mdb.cz