Scéna.cz 

Vocalis Decalogus

Vokální soubor Societas Incognitorum se v posledních letech soustřeďuje na objevování zapomenutého hudebního odkazu Moravy. Tentokrát se do zorného pole jeho zájmu dostal skladatel a varhaník Karel Josef Einwaldt, který působil jako dómský kapelník v Olomouci. Výsledkem je pak kompletní nahrávka jeho dochovaných skladeb. Dvě hlavní sbírky Vocalis Decalogus a Vesperae breves jsou ohraničeny dvěma samostatnými offertorii. Z Einwaldtova kompozičního stylu je patrné ovlivnění italskou hudbou, se kterou se měl možnost seznámit zejména při svých studiích ve Vídni. V některých skladbách používá také ještě kontrapunktický stile antico a nápaditost svého hudebního jazyka obohacuje také o tradiční moravskou melodiku. Bezpečně zůstává v tradičním barokním stylu a nepouští se do žádných novátorských počinů, což však jeho hudbě na kráse jistě neubírá.

Na předkládané nahrávce se podílel vokální soubor Societas Incognitorum s uměleckým vedoucím Eduardem Tomaštíkem, který vedl nastudování všech děl, a instrumentální ansámbl Musica Figuralis, jehož uměleckým vedoucím je varhaník Marek Čermák. Interpreti zvolili malé obsazení menšího kůru, tedy hráči i zpěváci po jednom. I přesto, že kapela olomouckého chrámu byla jistě větší, je toto obsazení možné již kvůli tomu, že mnoho jiných kůrů, kde se tyto skladby mohly provozovat, jiné možnosti jednoduše nemělo. Díky tomu skladby zvukově zeštíhlely a dobře tak vyniká jejich struktura. Chybou zvukové režie však v některých částech došlo ke špatnému vyrovnání zvuku jednotlivých skupin a proti vyváženým vokalistům a trubkám místy výrazně zanikají nástroje smyčcové, což logicky ubírá na celkovém dojmu z výsledného zvuku. S dnešní nahrávací technikou se od vydávaného záznamu předpokládá zvuková vyváženost.
Samotné výkony interpretů jsou velice dobré. Většina instrumentalistů, kteří se podíleli na pořízení tohoto záznamu, jsou zkušení profesionálové, kteří si s Einwaldtovou hudbou s přehledem poradili. Za zmínění stojí zejména krásné výkony hráčů na clarinu, ale pozadu nezůstávají ani houslisté, kde se v doprovodech často objevuje nesnadná technika. Úroveň zpěváků je lehce nevyrovnaná, což se však v těchto skladbách, které nejsou přehnaně náročné, ztrácí a naopak to celkovému provedení propůjčuje něco z autentičnosti kůrových produkcí. Nepochopil jsem jen účast basisty Martina Šujana, jehož výkon je velmi kolísavý a v některých místech krajně nevhodný pro pořízení jakéhokoliv zvukového záznamu. S ansámblovými party si ještě poradí vcelku dobře, avšak exponovanější sólová místa jsou někde nad jeho možnostmi, což se odráží v nekvalitním provedení koloratur. I tak ale nahrávka zůstává zajímavým dokladem chrámové tvorby moravských kůrů a tvůrčí invence našich komponistů.

ROSA CLASSIC RD 1840
Vocalis Decalogus
Karel Josef Einwaldt: Vocalis Decalogus; Vesperae breves; Offertorium pro Dedicatione; Offertorium de quodlibet Sancto
Yvetta Fendrichová – soprán, Daniela Tomaštíková – alt, Eduard Tomaštík, Ondřej Múčka – tenor, Martin Šujan – bas, Societas Incognitorum, Musica Figuralis, dirigent Eduard Tomaštík
Nahráno v Poutním chrámu Panny Marie v Dubu nad Moravou 16. – 18. 8. 2009, hudební režie Libor Mathauser. Celkový čas 68:12. Zdroj Hudební rozhledy 07/10 - Lukáš Vytlačil