Zaida v Českých Budějovicích
Árie, dueta a ansámbly se střídají s melodramem v Mozartově nedokončené opeře Zaida, kterou nyní nastudovali v Českých Budějovicích (jde patrně o první uvedení na českém profesionálním jevišti). Zvláštní hudebně-dramatický útvar – a v Jihočeském divadle ještě zvláštní jevištní verze (premiéra 15. 3.).
Zaida a Gomatz, evropští zajatci sultána Solimana, se do sebe zamilují, pokusí se o útěk, jsou chyceni a mají zemřít. Leč vše dobře dopadne – stejně jako v pozdějším Únosu ze serailu.
Výtvarnice Veronika Márová proměnila jeviště Jihočeského divadla v podkroví (půdu) se starým harampádím: kufry, bednami, tabulemi, truhlou, věšákem, závěsy, hadry… Přichází copatá Alenka (Lenka Krčková), v letních šatech, na hlavě klobouček, a Ondra (Ondřej Veselý), kostkaté pumpky, bílá košile, vestička, na hlavě kšiltovka. Objeví starodávnou knihu o Zaidě a Gomatzovi… Ondra se okamžitě začte, Alenka si chvíli vymáhá jeho pozornost a pak se připojí: zinscenují si pro sebe příběh, probouzejí k životu (a zase uspávají) křiklavě, pestrobarevně, pohádkově oblečené operní pěvce, mluví za ně a vládnou jimi, při zpěvu přihlížejí.
Nejde o nadbytečný, vnějškový rámec – režisér Miloslav Veselý si s ním umí vtipně pohrát. Skrze dvojici činoherců na jeviště především vnesl humor: protiváhu sentimentalitě a patosu naivního milostného příběhu – těžko si umím představit, že by se dnes hrál na vážno (a próza by připadla zpěvákům). Ztropil si trochu i legraci z operních konvencí: Zaida s Gomatzem se chystají prchnout a zpívají a zpívají, Alenka je nervózně postrkuje z jeviště, až v zoufalství napíše na tabuli „Ať prchnou, nebo je chytí!“ Ondra se smíchem (též písemně) odpoví: „Neruš, jsi v opeře!“ Přitom ale v inscenaci zůstala příchylnost k onomu pohádkovému příběhu: Ondra s Alenkou si ho pro sebe objevují, přitahováni jeho romantikou, exotikou, hnáni touhou po zábavě i po dobrodružství; projektují se do postav milenců a blbnou při karikování sultána a jeho podlézavého sluhy. Spoluprožívají s intenzivním zaujetím, ale dokáží také ukázat odstup a představit sebe: všetečné, usměvavé, trochu koketující děvče a milého, hravého chlapce.
Mohlo to být výtečné divadlo, kdyby stejně brilantně jako činoherci zvládli svůj úkol pěvci. Těžkopádné, ukřičené, problémy ve vyšších polohách – vše platí pro Václava Janečka (Soliman), Bohdana Petroviče (Gomatz) i pro Kateřinu Chromčákovou (Zaida), které je navíc pomálu rozumět. O pružném, mozartovském zpívání lze mluvit jen u Svatopluka Sema (Allazim) a Pavla Klečky (Osmin). Přitom hudební nastudování je poctivé, orchestr na premiéře zahrál velmi solidně, Petr Chromčák nabídl razantní, prudký vstup (místo předehry se hraje Allegro con brio z Mozartovy symfonie č. 25 g-moll), napjatá, pulzující vyznání a hovory (v pasážích melodramu), romanticky nadýchané árie, ansámbly v lou-da-vých (možná až příliš) tempech – dohromady dramaticky vystavěný celek.
Pěvecké obsazení (alespoň to premiérové) navozuje ne zrovna radostné úvahy o současných možnostech českobudějovického sólistického souboru, který se příliš nezasloužil o to, že vznikla inscenace jistě atraktivní a zajímavá.
TIP!
Časopis 20 - rubriky
Časopis 20 - sekce
DIVADLO
Adam Kořán: Připadám si již natolik odvážný, že mohu svobodně tvořit
S mladým hercem Adamem Kořánem jsme se sešli po české premiéře inscenace ŠPÍNA, kde ztvárnil postavy Kevina La celý článek
HUDBA
Hudební tipy 20. týden
13. komnata Kuby Ryby
Hudebník, skladatel, textař, zakladatel nejznámější punk-popové skupiny Rybičky 48, b celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Českým lvem oceněný dokument
Všechno dobře dopadne
Televizní premiéra Českým lvem oceněného dokumentu, který nahlíží na fascinující živo celý článek