Dvořákův Jakobín v Opavě
Moc dobře nedopadla. Rozumějme premiéra opery Antonína Dvořáka Jakobín ve Slezském divadle v Opavě. Nejvíc se na tom podepsalo tempově rozhárané hudební pojetí dirigenta Bohumila Vaňkáta, který také nevypracoval potřebnou souhru orchestru ani neudržel temporytmický soulad orchestru s pěvci. V nedbalkách se nechali přistihnout i mnozí orchestrální hráči, kteří se dopouštěli přílišných chyb. Zdejší sbor střídal s přispěním dirigenta horší okamžiky (zvláště mužská část!) s lepšími – třeba ve školní scéně na začátku 2. jednání spolu s dobře připraveným dětským sborem Domino. Je znát, že děti mají dobrou průpravu nejen koncertní, ale také jevištní častou spoluprací právě s opavskou operou.
Jaksi provozně unavená byla scéna Martina Víška, zvláště v prvním jednání připomínající rádoby folklórní festivaly z před půl stoletím studeným, jakoby překližkovým dřevem a pozadím se stylizovanými chaloupkami – jen legrační socha Jana Nepomuckého byla odjinud. Vše dorazily zavěšené větve stromů a obvykle stylizované a nažehlené kostýmy Růženy Švecové. Nezbývá nežli si postesknout nad scénografickou setrvačností většiny opavských inscenací – ty, které vítězí na festivalu OPERA, jsou čestnými výjimkami, nikoli pravidlem! V nepříliš inspirativním prostředí se režisér Václav Věžník snažil rozehrát přirozené jednání postav a leckdy se mu to dařilo, pokud sám situace poněkud nepřekombinoval – tak na konci druhého jednání nechal Jiřího jako zvěda plížit se školní světničkou za Bohušem a Adolfem a naslouchat, jen aby vcelku zbytečně dovodil, že Jiří ví o Adolfově podvodu. Sboristy nechal pravděpodobnostně reagovat na situaci, nejvíc si zahráli ve školní scéně, kdy se mohli pošťuchovat a dovádět, Purkrabího pak režisér nechal dokonce rádoby komicky upadnout při nabízení tanečku Terince!! Asi aby bylo veseleji, vkus však hodně zaplakal. Dalibor Hrda se ostatně k přehrávání v této roli nedal příliš pobízet, možná proto, že je pěvecky přece jen mimo jeho spíše barytonový obor – potřebné hloubky nepředvedl. Jeho pojetí postavy však nebylo nesympatické, ostatně právě sólisté jsou tím lepším v inscenaci, byť je tu více hostů, nežli bývá v Opavě zvykem.
Brněnský Richard Novák premiéru ozdobil osobitým provedením Hraběte Viléma z Harasova, ostravský Vojtěch Kupka však postavu Bohuše zatížil přílišným vibratem a Tereza Halamová zatím v roli Terinky nepředvedla nosnou kantilénu, leč její výkon rozhodně slibuje dobrou budoucnost. Daleko horší bylo, že si domácí Michal Vojta Jiřího stylově spletl s italskými hrdiny. Pěkně zvládla postavu Julie Katarína Vovková, byť také její hlas trochu vibruje, dobře zvládl Adolfa Peter Schubert. Výtečně si pak s postavou učitele Bendy pohrál Alexandr Vovk – zpíval i hrál ušlechtile, bez násilí, přesně intonoval a zejména s porozuměním věci a srozumitelně artikuloval český text. Je ovšem na postavu příliš mladý, což se projevilo občas přehrávanými gesty a myslím zbytečně silným líčením. Vcelku je to inscenace názorem obstarožní a provedením hodně děravá.
TIP!
Časopis 21 - rubriky
Časopis 21 - sekce
DIVADLO
Adam Kořán: Připadám si již natolik odvážný, že mohu svobodně tvořit
S mladým hercem Adamem Kořánem jsme se sešli po české premiéře inscenace ŠPÍNA, kde ztvárnil postavy Kevina La celý článek
HUDBA
Jamaron si brousí zuby na Prahu
Pro rockovou kapelu Jamaron to bude velký svátek! 28. května na Občanské plovárně zahájí letošní sérii Prague celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
100. výročí úmrtí Franze Kafky
Kafka (2/6)
Jeden z největších spisovatelů 20. století ve víru tvorby, lásky i vnitřních démonů. Premiéra s celý článek