Scéna.cz 

Cardillac Paula Hindemithe ve stylu art deco

V Paříži uvedli premiéru opery německého skladatele Paula Hindemitha - Cardillac, a to v původní verzi z roku 1926, ve které Hindemith dospěl k vrcholu svého raného období „nové věcnosti“, silně ještě poznamenané expresionizmem. Z romantického dílka E. T. A. Hoffmanna udělali Hindemith a jeho libretista Ferdinand Lion pronikavou studii umělce, který je neoddělitelně spojen s vlastním uměním; zlatník Cardillac zavraždí každého zákazníka, aby od mu vzal svůj vlastní výtvor, který je součástí jeho osobnosti.

Z časů Ludvíka XIV. režisér André Engel děj konzekventně přesouvá do doby vzniku opery. Takovýto posun je zcela logický a vychází nejenom z hudby, kde slyšet třeba názvuky jazzu, ale i celkové atmosféry opery, která má hodně blízko k schrekerovské pozdní secesnosti. (Lze zde nalézt hodně společného s operou Vzdálený zvuk – Der ferne Klang – a sám Hindemith se k formě opery o umělci – Künstleroper – vrátil ve svém nejznámějším jevištním díle Malíř Matisse.) Tedy nikoli pařížské náměstí 17. století, ale foyer luxusního hotelu z 20. let, zařízeného ve stylu art deco anebo také střecha domu, protože Cardillac–zločinec je tu fantomem, který si v noci nasazuje masku a oknem vychází ze své pracovny. Toto thrillerové krimy je otevřeně inspirováno filmy Fritze Langa a Louise Feuillada.

Síla inscenace tkví v herecko-pěveckém ztvárnění jednotlivých rolí. Zpěváci jsou úspěšně vedeni k přirozenému projevu a to přesto, že jim to vůbec neulehčuje partitura, která vyžaduje nesmírnou pozornost a přesnost. Hindemith se také málo staral o to, aby bylo zpěvákům rozumět, proto mnoho záleží na jejich hereckém nadání – i když se všichni snažili, seč mohli, co nejlépe artikulovat. Pro ústřední postavu Cardillaca má Hindemith zvláštní pochopení, či dokonce sympatie a ani divák se neubrání v závěrečné scéně soucitu. Alan Held, proslulý americký basbaritonista, dodal Cardillacovi kus lidskosti a i pěvecky zvládl roli dokonale. Rovněž jen těžko hledat chyby v provedení dalších sólistů. Suverénní Češka Hannah Ester Minutillo ztvárnila roli Dámy, tenoři Christopher Ventris a Charles Workman dokázali i na malém prostoru vytvořit plastické kreace Důstojníka a Kavalíra. Vzpomeňme ještě Angelu Denoke, která vystoupila v roli Dcery. Zcela mimořádný byl zážitek ze zdejšího sboru, který zněl jako chór v mistrně provedeném oratoriu. A závěrem dodejme, že nastudování se ujal velký Kent Nagano, který dokázal zahrát Hindemitha bez toho, aby měl posluchač dojem chaosu. Ve velkolepém celku se neztratil ani jeden tón a Nagano hudbě této opery umožnil stvrdit fascinující dojem z inscenace.