Scéna.cz 

Romantický balet Sylvia v moderní choreografii

První letošní premiérou baletního souboru brněnského Národního divadla byl balet Sylvia, kterou na libreto Julese Barbiera a Luise Méranta složil francouzský skladatel Léo Delibes. Dílo, které je u nás neprávem opomíjeno, patří ke zlatému fondu klasické baletní literatury a je až s podivem, jak sporadicky se Sylvia na naše jeviště vrací. Vždyť hudební kvality jsou nesporné – připomeňme jen slavné pizzicato. Jako problematické se však jeví ono příliš složité libreto. I v brněnské inscenaci doznalo libreto změn, které však vedly ke zpřehlednění děje a celkově uvedení prospěly. Jeho úpravě (na motivy hry Toquata Tassa) se muselo podřídit i pořadí hudebních čísel. Ostatně změny v libretu i „modernizace“ jsou pro tento balet typické např. v uvedení Johna Neumeiera v Pařížské opeře.

Choreografem a režisérem představení je Bronislav Roznos, momentálně působící v Německém Zwickau. Ten zavrhl inscenování Sylvie v klasických intencích se zdobnými kostýmy a přebujelou scénou, ale naopak pojal představení na české poměry velmi moderně a musím podotknout, že zdařile. Na velkém jevišti Janáčkova divadla nechal na točně umístit šest různě velkých hliníkových krychlí, které prakticky tvoří jedinou dekoraci. Scéna je zdánlivě strohá, ale plně funkční – část děje se odehrává přímo na krychlích nebo uvnitř nich. Přestavbu scény (tedy oněch krychlí) pak Roznos vtipně řeší tancem na předscéně. Antikizující kostýmy jsou barevně sladěny třemi základními barvami červenou, černou a stříbřitě šedou – autorem výpravy je Robert Schrag.

Inscenace má ještě jednu nespornou přednost – divák je ihned vtažen do děje a velmi dobře se v zápletce orientuje, prakticky s minimem charakterních postav se choreografovi podařilo ryze tanečními prostředky dosáhnout předání příběhu publiku. V zásadě se sledují dvě dějové linie: Aminta (Richard Kročil) je zamilován do nymfy Sylvie (Lenka Čechová), která mu lásku opětuje až když se nešťastný muž rozhodne ukončit svůj život skokem ze skály. Díky rozpustilým hrátkám Amora (Karel Audy) sestupuje z nebes bohyně Venuše (Hana Litterová), která se jej snaží vyhledat.

V představení 21. ledna 2006 nebylo slabých výkonů, což je pro brněnský baletní soubor dobrou vizitkou, jelikož choreograf klade na všechny postavy nemalé nároky. Richard Kročil je vynikajícím tanečníkem - perfektně zvládl i mnoho silových prvků. Lenka Čechová plně vystihla roli odmítavé Sylvie, výborně se uplatnila při sborových scénách a zvláště v obrazu „koupele“. Podobně se projevili i Hana Litterová a Karel Audy, ten nemá jak je u Amora zvykem šípy, ale červené míčky, kterými rošťácky zasahuje do osudů lidí. V dalších rolích se dobře uvedli Markéta Habalová jako Daphné, Tomáš Koudela jako druh Aminty Thyrsis a Ondřej Smrž v roli Satyra. S orchestrem Janáčkova divadla dílo pečlivě nastudoval dirigent Jan Zbavitel.

Brněnská inscenace Sylvie rozhodně stojí za zhlédnutí – během představení diváci zažijí nevšední taneční výkony sólistů a sboru baletu za doprovodu krásné romantické hudby s dobře srozumitelným dějem. Svým pojetím uvedení baletu výrazně přesahuje zaběhnuté inscenační postupy jak ve výpravě tak i v choreografii. Klasický romantický balet se tak logicky promyšlenou výstavbou scén, choreografií a výpravou rázem změní na balet současný v pravém slova smyslu.

Léo Delibes Sylvie
Choreografie, režie a libreto:Bronislav Roznos, dirigent Jan Zbavitel, výprava Robert Schrag. Premiéra 13.1.2006 Národní divadlo v Brně – Janáčkovo divadlo, psáno z reprízy 21.1.2006.