Scéna.cz 

Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta

Na sobotní večer 28. června 2008 je od 19:00 h zařazena do vysílání Českého rozhlasu 3 – Vltava opera Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta. Komická opera o dvou dějstvích na libreto Karla Sabiny (I. verze z roku 1866). Záznam představení z Tylova divadla v Praze z roku 1974. Připravila a uvádí Taťána Součková. Osoby a obsazení: Krušina, sedlák (Miloslav Pařízek), Ludmila, Krušinova žena (Oldřiška Procházková), Mařenka, Krušinova dcera (Jitka Soběhartová), Mícha, gruntovník (Josef Linek), Háta, Míchova žena (Eva Marková), Vašek, Míchův syn (Vladimír Doležal), Jeník, Míchův syn z prvního manželství (Miloš Ježil), Kecal, vesnický dohazovač (Luděk Vele), Principál komediantů (Lubomír Vraspír), Esmeralda, komediantka (Jana Kloučková), Indián, komediant (Aleš Hendrych). Pěvecký sbor a Symfonický orchestr posluchačů Pražské konzervatoře řídí Libor Hlaváček.

Bedřich Smetana po svém návratu ze švédského Goeteborgu v roce 1861 usiloval o vytvoření původní české opery. Vhodné libreto se mu však podařilo získat teprve po roce od všestranného spisovatele, básníka a novináře Karla Sabiny. Tímto libretem bylo historické drama Braniboři v Čechách se silnou nacionalistickou a sociální tendencí. Přestože libreto bylo z hlediska dramatické výstavby velmi nedokonalé, Smetanovi se ho podařilo naplnit hutným, patetickým a pěvecky nesmírně náročným hudebním výrazem. Ihned po dokončení Braniborů v Čechách se Smetana rozhodl pro kompozici nové opery – Prodané nevěsty. Smetana ovšem pojal úmysl vytvořit národní komickou operu velice vážně. Libreto, které pro něj i tentokrát napsal Karel Sabina, nechal nejprve v roce 1863 zevrubně přepracovat. Přesný postup jeho práce není znám, přesto je zřejmé, že se nová opera rodila velmi pomalu a že Smetana pečlivě hledal adekvátní hudební styl. Jako první z celé opery vznikla - netypicky z hlediska dobových zvyklostí - předehra, a to v úpravě pro klavír a čtyři ruce. Tužková skice opery byla pak dokončena až v říjnu 1865. Partituru dopsal Smetana 15. 3. 1866. Mezi původními verzemi některých čísel opery a jejich konečným zněním v partituře jsou často velké rozdíly, svědčící o tom, že Smetana hledal jejich optimální podobu průběžně až do poslední chvíle.