Scéna.cz 

Pocta Cyrilu Höschlovi v Obecním domě

Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK uvede pod taktovkou svého šéfdirigenta Tomáše Netopila 29. a 30. dubna v Obecním domě Mozartovo Requiem a „Londýnskou“ symfonii Josepha Haydna. Koncert je věnován památce profesora Cyrila Höschla. „Cyril Höschl patřil k mým přátelům a jsem rád, že po domluvě s rodinou můžeme vyjádřit úctu tak velkému člověku, a to právě hudbou, kterou tak strašně miloval a kterou prosazoval jako léčebný prostředek,“ říká šéfdirigent FOK Tomáš Netopil.

Requiem Wolfganga Amadea Mozarta se řadí k dílům spjatým s úmrtím svého tvůrce, podobně jako například Čajkovského Patetická symfonie. Představa, že skladatel píše v posledních okamžicích svého života hudbu k zádušní mši v podstatě i pro sebe, je do značné míry pravdivá. Zadavatelem Requiem byl mladý hudbymilovný hrabě Franz von Walsegg-Stupach, který chtěl skladbou uctít památku své předčasně zesnulé manželky Anny. Práce na Requiem probíhala přerušovaně a v časovém tlaku, při kterém se u skladatele začal projevovat nahromaděný stres a vyčerpání, později se přidalo infekční onemocnění.
Profesor Cyril Höschl (12. listopadu 1949 – 21. dubna 2025) patřil mezi nejvýznamnější osobnosti české medicíny a vědy vůbec. Věnoval se výzkumu duševních poruch, popularizaci psychiatrie i destigmatizaci duševního zdraví ve společnosti. Přes třicet let působil jako ředitel Národního ústavu duševního zdraví a byl respektovaným pedagogem i veřejným intelektuálem, který se pravidelně vyjadřoval k aktuálním společenským tématům.

Slovo dramaturga Martina Rudovského
Je nám velkou ctí, že můžeme věnovat koncerty památce Cyrila Höschla, klíčové osobnosti české psychiatrie. Cyril Höschl měl však také hluboký vztah ke klasické hudbě, i proto, že věřil v její hojivou sílu a v její schopnost budovat komunitu. Osobním přítelem Cyrila Höschla a součástí takové komunity je i náš šéfdirigent Tomáš Netopil. Sám k tomu dodává: „Cyril pro mne bude vždy ztělesněním obrovského intelektu a bezbřehého lidství, kterým k sobě poutal nás všechny napříč generacemi a životními cestami. Dokazoval neustále, že život je, i přes všechna úskalí a strasti, krásná a dobrodružná cesta, která si zasluhuje být prožita s plným vědomím své krásy a neopakovatelnosti.“ Společně jsme se rozhodli symbolicky rok po jeho odchodu zařadit Mozartovo Requiem, které pan profesor miloval právě pro jeho hojivou schopnost.