Scéna.cz 

SIAL (Sdružení inženýrů a architektů Liberec)

Televizní vysílač na Ještědu, pražský obchodní dům Máj nebo obchodní dům Ještěd v Liberci. Stavby, bez kterých si nelze představit dějiny české architektury a které mají významné místo i v dějinách architektury světové. Pod všemi jsou podepsáni členové ateliéru Sial - Sdružení architektů a inženýrů Liberec. Zásadní význam Sialu pro domácí stavební umění 20. století komplexně připomene od 3. června do 19. září výstava v Muzeu umění Olomouc, která se koná pod záštitou Václava Havla. Doprovází ji reprezentativní publikace, kterou vydává nakladatelství Arbor vitae ve spolupráci s olomouckým muzeem.

Podle kurátora výstavy Jakuba Potůčka je zrod Sialu úzce spjat se společenským klimatem v 50. a 60. letech. „Nástup stalinismu v Československu v roce 1948 vedl v architektuře ke zrušení soukromých ateliérů, architekti museli přijmout zaměstnání ve státních projektových ústavech, Stavoprojektech. A v libereckém Stavoprojektu se zformovala skupina architektů a konstruktérů zapálených pro svou práci. Využila liberální poměry před sovětskou invazí v srpnu 1968, odešla ze Stavoprojektu a v letech 1968-1971 existovala pod názvem Sial – Sdružení architektů a inženýrů Liberec. Vůdčími osobnostmi sdružení, hledajícího východiska architektonické tvorby v technických inovacích, byli architekti Karel Hubáček a Miroslav Masák a statici Zdeněk Patrman a Václav Voda,“ přiblížil vznik ateliéru Potůček.

A v čem spočívá zásadní přínos Sialu pro českou architekturu 20. století? „Netkví jen ve zprostředkování tendencí, které se neslučovaly či přímo byly v rozporu s oficiální doktrínou, nýbrž i ve vytvoření invenčního a svobodomyslného prostředí, zaštitovaného osobností Karla Hubáčka,“ odpověděl autor koncepce výstavy, renomovaný odborník Rostislav Švácha. Právě v tomto prostředí se pak podle něj mohlo zrodit klíčové dílo české architektury druhé poloviny 20. století - Hubáčkův a Patrmanův televizní vysílač s hotelem na Ještědu. „Stavět se začalo v roce 1966, přičemž první návštěvník přišel až za sedm let, v roce 1973. Ještě před dokončením, v roce 1969, vysílač získal prestižní Perretovu cenou Mezinárodní unie architektů. Tu si však autoři z politických důvodů nemohli v Buenos Aires převzít,“ řekl Švácha, podle nějž lze věž na Ještědu považovat za nejpopulárnější českou stavbu 20. století.
Stavba, která podle porotců Perretovy ceny „zasluhuje uznání pro zapojení do krajiny svou jasností a souladem“, vzbudila zaslouženou pozornost i mezi domácími mladými architekty. „To vedlo v roce 1969 k založení Školky Sial. Účelem tohoto nezvykle organizovaného ateliéru, vedeného Miroslavem Masákem, bylo hledat pro mladé talenty vhodné úkoly, tříbící jejich profesionalitu. Členové Školky pracovali v přátelském a kolektivním prostředí, jejich ´komuna´ připomene rakouské a italské neoavantgardní skupiny šedesátých let,“ vzpomněl Potůček a dodal, že Sial měl v 60. – 80. letech až 60 členů a mimo jiné jím prošli tak významní architekti, jako jsou Mirko Baum, John Eisler, Martin Rajniš, Emil Přikryl, Zdeněk Zavřel, Helena Jiskrová nebo Václav Králíček.
Slibný rozvoj aktivit Sialu však narušil nástup normalizace. Politický režim házel Sialu klacky pod nohy, jeho členy donutil ho vrátit se do Stavoprojektu a zakázal jeho publicitu v domácím tisku. „Liberečtí architekti se ale nevzdali. Podařilo se jim probít k zakázkám v zahraničí, od roku 1980 se úspěšně zúčastňovali velkých architektonických soutěží na Západě. Díky tomu Liberec předčil Prahu a stal se v těch letech nejvýznamnějším centrem české architektonické tvorby,“ konstatoval Potůček. O kvalitě projektů Sialu svědčí i řada cen a čestných uznání, které v 70. a 80. letech posbíraly, například Grand prix bienále Interarch v Sofii (1988) pro koncertní síň a kolonádu v Teplicích.
Výstava v olomouckém muzeu, nad níž převzal záštitu exprezident Václav Havel, představí podle Potůčka tvorbu Sialu komplexně. „Z hlediska instalace lze hovořit o multimediální prezentaci. Návštěvníci totiž uvidí čtyřicet originálních plánů a dvacet dobových i nových modelů staveb, mezi nimi například vysílače na Ještědu, obchodního domu Máj nebo České boudy na Sněžce. Pětadvacet klíčových projektů dokumentujeme na 33 velkoformátových bannerech,“ vyjmenoval Potůček s tím, že výstava bude reprízovaná v Oblastní galerii v Liberci, pražské Galerii Jaroslava Frágnera Praha nebo Západočeské galerii v Plzni.
Podstatnou součástí projektu je čtyřsetstránková publikace z nakladatelství Arbor vitae, kterou připravil autorský tým vedený renomovaným historikem architektury Rostislavem Šváchou.