Scéna.cz 

Fenomén Robert Fulghum

Americký spisovatel Robert Fulghum (nar. 1937) se k psaní dostal až po padesátce. Do té doby prošel množstvím zaměstnání (byl kovbojem, barmanem, obchodním agentem, ale také pastorem, učitelem kreslení i aktivním výtvarníkem, zpěvákem). Jeho první kniha byla charakterizována podtitulem Neobyčejné přemýšlení o obyčejných věcech a vyšla v roce 1988 pod názvem VŠECHNO, CO OPRAVDU POTŘEBUJU ZNÁT, JSEM SE NAUČIL V MATEŘSKÉ ŠKOLCE. Český překlad vyšel poprvé v roce 1991. Neobyčejná obliba knihy způsobila, že od té doby začaly u nás jeho spisy vycházet pravidelně, v poslední době díky přátelství ředitelky nakladatelství ARGO Evy Slámové (která bohužel nedávno zemřela) dokonce jako první na světě. Robert Fulghum je nadšený cestovatel a propagátor svých knih, takže Čechy navštívil už několikrát (naposledy v souvislosti s propagací své knihy Třetí přání) Tehdy začala jeho spolupráce se spolkem Listování, s nímž objížděl republiku a účastnil se veřejných čtení.

Jeho nejnovější návštěva se odehrála v souvislosti s propagací knihy DRŽ MĚ PEVNĚ, MILUJ MĚ ZLEHKA s podtitulem Příběhy z tančírny Century, která má u nás světovou premiéru. Autor sám ji považuje za nejvíce biografickou knihu – při tangu se seznámil se svou nynější ženou, o 35 let mladší výtvarnicí Willow Baderovou. Ta ho také doprovázela při říjnové návštěvě Čech, která byla doslova nabitá událostmi. 16. října Robert Fulghum nejprve strávil dopoledne mezi pražskými Unitáři, večer už společně s Willow účinkovali v rámci Listování v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, 17.října byl hostem akce Praha čte dětem, 18. října absolvoval autogramiádu s nekončící frontou příznivců v knihkupectví Luxor a večer si zatančil v Listování na pražské Nové scéně. Následující den se účastnil pořadu Tango Tančírna v divadle Ponec, dva dny pak strávil na Knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě, kde opět tančil a podepisoval. Na závěr pobytu jej přivítalo Brno.
I když autor už překročil sedmdesátku, podle vlastních slov se stále cítí na 35 let. Nad stolem má prý napsáno: „Uvědom si, že máš více tvůrčích plánů než kolik je před tebou života. Tak se neflákej!“
Kniha o tanečním sále Century, fenoménu tanga a lidech kolem něj je podle slov autora založen na autobiografických zkušenostech. Mnohé z příběhů, které si můžete v knížce přečíst, se někdy staly a jsou autorem jen nepatrně dofabulovány. Do postavy nesmělého právníka Arista, který vstupuje do tančírny a tím otevírá fiktivní dveře do nového života, vložil Fulghum mnohé ze svých vlastních pocitů a zkušeností s tancem. Poprvé se pokoušel tančit asi před sedmi lety, a zaujalo ho to natolik, že se rozhodl absolvovat kurs tanga v Argentině. Od té doby se svou manželkou chodí tančit pravidelně 1- 2 x týdně. V příštím roce se chystají na tangový festival do Finska. Fulghum je stále v plné práci i jako literární tvůrce – má v šuplíku tři knihy dosud nepublikovaných esejů, rozepsanou novou knihu, každý týden publikuje postřehy a glosy na svém webu. Jeho nejnovějším zájmem je pokusit se psát písně. I když společně s dalšími literáty občas hraje a zpívá, nemá hudební vzdělání. „Musím sehnat nějakého odborníka, který by byl schopen ty popěvky, které mám v hlavě, zapsat do not,“ říká. I když v průběhu roku hodně cestuje, v posledních letech se více zdržuje v Americe, kde má jeho manželka Willow několik galerií. Receptem na to, jak si udržet svěžest i ve vyšším věku, je podle něj zvědavost. „Když lidé zestárnou mají tendenci to zvědavé dítě v sobě potlačit. Já sám se vidím jako několik lidí v jednom – jsem malým klukem, moudrým zkušeným mužem, seriozním historikem i veselým bláznem,“ charakterizuje sám sebe. A jeho mladá manželka dodává: „To je pravda, působí skutečně jako několik lidí najednou. Nikdy nevíte, co ho napadne v příští minutě. Tím mě fascinuje, nikdy se s ním nenudím.“