Scéna.cz 

Rytmy + Pohyb + Světlo - Impulsy futurismu v českém umění

V rámci strategie větší otevřenosti se Národní galerie rozhodla propagovat regionální galerie. Prvním objektem se stala Západočeská galerie v Plzni, jejíž užší spolupráce s NG má dlouhou tradici. Od počátku 80. let organizovaly obě instituce v Plzni mezioborová sympozia o umění 19. století následovaná výstavami. V případě současné plzeňské výstavy Rytmy + Pohyb + Světlo je NG jedním z hlavních zapůjčovatelů vedle Muzea Kampa a Moravské galerie v Brně.

Futuristické výstřelky v počátcích dvacátého století přijímala naše umělecká společnost rezervovaně a s nedůvěrou a tento postoj se příliš nezměnil ani později. Dodnes se futurismus nachází pouze na okraji zájmu kunsthistorie.
Důležitý průlom v tomto nevstřícném postoji znamenala výstava Růženy Zátkové v roce 2011 na Pražském hradě připravená Alenou Pomajzlovou. Při svém studiu nasbírala spoustu materiálu a narazila na nová fakta, která bylo škoda nevyužít. Tak se zrodila záslužná myšlenka uspořádat rozsáhlejší výstavu, protože se podobný počin u nás ještě nebyl realizován.
Prvotní osnova - desátá léta dvacátého století a futurismus s jeho hlavními motivy pohybem a dynamismem vyjadřujícími novou moderní dobu - byla v dalším koncipování rozšířena na základě nových uměnovědných výzkumů. Jednalo se např. o pozici Františka Kupky, který podle Richarda Weinera měl ve svém pařížském bytě na dveřích manifest futurismu nebo téma ornamentu vnímaného jako vizualizace pohybu. K objevným momentům patří rovněž výtvarné notace hudby a výtvarné zápisy tanečního pohybu. U nás je využívala známá prvorepubliková tanečnice a choreografka Milča Mayerová, která se s nimi seznámila za svého pobytu u Roberta von Laban v Německu. Vytvářela podle nich choreografie "autobusu, vlaku, lodního šroubu".

Výstava zkoumající impulsy futurismu v českém uměleckém prostředí se tedy neomezuje jen na výtvarná díla ve formě obrazů nebo plastik, ale ukazuje souvislosti s jinými oblastmi - zapojuje optické přístroje, chronofotografii, fotografii, film, divadelní scénografii.

Rytmus se skrývá i v samotném uspořádání exponátů (architektonické řešení Lukáš Velíšek). 120 výtvarných děl včetně různých přístrojů je členěno do sedmi tématických sekcí oddělených texty a určitý dynamismus je patrný také v jejich rozvržení objektů v sekcích. Část s názvem "Kouzelné bubny a chronografie" představuje optické přístroje pracující se sekvencemi rozkreslených pohybových fází a chronofotografie Ětienna- Julese Mareyho. "Pohyb jako námět" zachycuje dynamická témata civilizace jako jsou auta, tramvaje, vlaky, oddíl "Rytmus a čas" se věnuje ornamentu, který byl východiskem prací F. Kupky a V. Preissiga. "Dynamické síly a simultánost" jsou založeny na konceptu linií - sil vyjadřujících vnitřní dynamiku figur a předmětů (O. Gutfreund), simultánost je pak pojata jako syntéza viděného a myšleného (B. Kubišta). V "Barevných stupnicích" vnášejí do malby pohyb posuny tvarů a stupňování barevnosti (A. Procházka), "Civilizační dynamismus" prezentuje moderní svět v rozmanitých projevech (O. Švec, V.Makovský, J. Šíma , F. Gross) "Kinetismus a obrazy v pohybu" předvádí využití reálného pohybu v kinetické plastice (Z. Pešánek), světelných projekcí a experimentálním filmu (K. Valter a I. Irena a Karel Dodalovi).

K výstavě vychází rozsáhlý odborný katalog, který má šanci na přední umístění v soutěži o nejkrásnější knihu a organizovány jsou komentované prohlídky, akce pro školy a odborné přednášky. Atraktivní součástí doprovodného programu bude jistě loutková hra Kašpárek futuristou a provokatérem, kterou napsal Josef Skupa pod vlivem Marinettiho pražské návštěvy v roce 1921. Představení je zařazeno na samotný závěr výstavy, která probíhá ve výstavních prostorách plzeňské Západočeské galerie v Masných krámech do 13. ledna. Kdo by to nestihl v Plzni, může shlédnout reprízu expozice s některými obměnami v Moravské galerii v Brně v následujícím období.