Scéna.cz 

Stáhněte si dílo Jaroslava Haška

E-knihovnu Městské knihovny Praha v roce 2013 doplnilo dalších 33 titulů knih, které si můžete volně stáhnout v různých formátech. Nechybí mezi nimi dílo Jiřího Ortena, Podzemní Praha Karla Ladislava Kukly, komedie od Shakespeara ani Závěť Francoise Villona. Jaroslav Hašek má vlastní stránku - zde, kde najdete e-knihy, výběr audioknih, válečné fotografie a další.

Jaroslav Hašek
(30. dubna 1883, Praha – 3. ledna 1923, Lipnice nad Sázavou)
Český spisovatel, novinář a publicista. Nejen v České republice, ale i v zahraničí je Jaroslav Hašek vnímán jako geniální romanopisec, který dal světu jeden z nejpůsobivějších satirických popisů dění na bojištích 1. světové války. Hodnota jeho díla je stavena na roveň s dílem Franze Kafky, jakkoliv se od něho liší žánrem a pohledem na život. Dokonce se oba slavní rodáci z Prahy narodili ve stejném roce.
Po nedokončených studiích na gymnáziu se Hašek vyučil drogistou a nakonec maturoval na obchodní akademii. Brzy se ale začal živit výhradně novinařinou a literaturou. V té době se také seznámil s českými anarchisty. Začal vést bohémský a tulácký život, prošel pěšky Slovensko, Halič, Uhry. Povídky z těchto cest mu tehdy otiskovaly Národní listy.
V roce 1907 se stal redaktorem anarchistického časopisu Komuna a byl za to krátce vězněn. Rok také redigoval Ženský obzor a časopis Svět zvířat. V roce 1909 měl už 64 publikovaných povídek. Přispíval do Českého slova, do Pochodně, Humoristických listů, Kopřiv, Karikatur, nějaký čas vedl též Kynologický ústav, což ho později inspirovalo ke knize Můj obchod se psy.
23. května 1910 se oženil s Jarmilou Mayerovou. Po roce manželství se ale Jarmila vrátila znovu k rodičům poté, co byl Hašek zadržen, když se snažil předstírat svou vlastní smrt.
V roce 1911 založil Stranu mírného pokroku v mezích zákona, politickou mystifikaci karikující volební poměry. V tomto období byl spolu s F. Langrem, E. A. Longenem, E. E. Kischem a dalšími spoluautorem řady kabaretních vystoupení, kde byl i hlavním účinkujícím.
V době vypuknutí první světové války žil Hašek periodicky s kreslířem Josefem Ladou, který později ilustroval jeho Dobrého vojáka Švejka.
V roce 1915 narukoval v Českých Budějovicích k 91. pluku a s ním odjel na haličskou frontu v Rusku. O tomto úmyslu téměř nikomu neřekl, byl proto nějakou dobu hledaný. V letech 1915–1916 byl v zajetí v táboru Totskoje a vstoupil do Československých legií. Poté byl odveden do čs. pluku, kde působil jako písař, emisař náborové komise a střelec, pak byl přeložen ke spojovacímu oddílu, kulometnému oddílu, zúčastnil se bitvy u Zborova a byl v kanceláři 1. pluku. V letech 1917–1918 publikoval v časopise Čechoslovan a Čs. voják, tehdy byl autor řady protibolševických článků.
Koncem února 1918 vstoupil do Československé sociálně demokratické strany dělnické. Co ho vedlo k opuštění myšlenky anarchismu a přijetí socialistických myšlenek, nikdy neobjasnil. V březnu se Československé legie vydaly na cestu připojit se k Západní frontě přes Vladivostok, Hašek s tím nesouhlasil a přijel do Moskvy, kde začal spolupracovat s bolševiky. V dubnu přestoupil z čs. legií do Rudé armády a přijel do Samary, následující rok byl ředitelem armádní tiskárny v Ufě, náčelníkem oddělení pro práci s cizinci. V Rusku se v květnu 1920 v Krasnojarsku oženil s tiskárenskou dělnicí Alexandrou Grigorjevnou Lvovovou, zvanou Šura. Po návratu do Čech nebyl souzen za mnohoženství jen díky tomu, že v Rusku nebyl zrovna pořádek a neuznávaly se vzájemně různé mezinárodní smlouvy.
V prosinci 1920 přijel zpět do Česka, nejprve je umístěn v Pardubicích v karanténní stanici, 19. prosince se Šurou přijíždí do Prahy, kde se vrátil ke svému bohémskému způsobu života. Mnoho historek z této doby sepsal Haškův přítel Zdeněk Matěj Kuděj. V roce 1921 odjel s malířem J. Panuškou a s manželkou Šurou do Lipnice nad Sázavou. V této době byl vážně nemocný a nebezpečně obézní, už nepsal, ale diktoval kapitoly Švejka ve své ložnici. 3. ledna 1923 zemřel ochrnutím srdce.
Jeho zdaleka nejslavnější text, čtyřdílný humoristický román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války byl přeložen do 58 jazyků, několikrát zfilmován i zdramatizován. Jednotlivé díly románu mají názvy: V zázemí (1921), Na frontě (1922), Slavný výprask (1922) a nedokončené Pokračování slavného výprasku (1923). Jde o nejvýznamnější Haškovo dílo mnoha lidmi spojované s kongeniálními ilustracemi Josefa Lady. Toto dílo nestihl dokončit, 4. díl za něj dokončil Karel Vaněk, který se však vzdálil původní myšlence díla. Začal vycházet na pokračování roku 1921, ale byl velmi kritizován (Viktor Dyk, Jaroslav Durych, F. X. Šalda aj.).
Příznivců měl román zpočátku málo, proti se postavil kritik Václav Černý, pozitivně ale dílo hodnotila celá plejáda českých literárních teoretiků, umělců, či intelektuálů. Jako první ho za velké dílo označil zřejmě Ivan Olbracht v kulturní rubrice Rudého Práva, pozitivní postoj k němu zaujali i bratři Čapkové.