Scéna.cz 

Výtvarné tipy 46. týden

Sto divů světa (12/13)
Florencie, Bombaj, San Miguel de Allende v Mexiku, Chrám nebes v Pekingu, Posvátné údolí Inků, Nekropole v Sakkáře, Údolí smrti. Unikáty ze seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Hlavní město Toskánska Florencie, kolébka renesance. Krása města se zrcadlí i v okolní krajině – tak nádherné scenérie nám nabízí. Bombaj v jižní Indii ohromí Evropana bohatstvím historického a mystického dědictví. Starobylé koloniální město na severu Mexika San Miguel de Allende vyniká barokní a neogotickou architekturou a svou rolí v mexické válce za nezávislost. Chrám nebes v Pekingu je vrcholem tradiční čínské architektury. Číňané je považovali za střed vesmíru, dodnes je studnicí symbolů. Patnáct kilometrů od peruánského Cuzca se otevírá nádherné, nesmírně úrodné údolí řeky Uramby. Nekropole Memfidy, bývalého hlavního města říše, se nachází poblíž pyramidového komplexu v Gíze. Nejnižší bod severoamerického kontinentu se nachází osmdesát šest metrů pod hladinou moře. Je to solné jezero Badwater. Dno údolí je vystláno kobercem krystalků soli, třpytících se na slunci. Tato spektakulární sedlina zde vznikala po tisíce let.
Vysílání: 11.11., 14.40 hod., ČT2
Opakování: 12.11., ČT2

Deset století architektury: Santiniho Zelená Hora
Architektonický skvost Jana Blažeje Santiniho zařazený na celosvětový seznam UNESCO (1997). Režie P. Kaňka. Cisterciáčtí mniši ze Žďáru nad Sázavou si ve 13. století zbudovali klášter pod horou zvanou Černý les. Nově založený konvent, nazvaný Studnice Panny Marie, obývali cisterciáci z kláštera v Nepomuku. Po bělohorské bitvě se žďárský opat Vejmluva snažil zvelebit klášter a okolí. Do svých služeb získal Jana Santiniho, který stylem barokní gotiky vystihoval duchovní atmosféru středověku, v němž cisterciáci spatřovali své kořeny a identitu. Opat Vejmluva měl tvořivou povahu a na ideách staveb se Santinim spolupracoval. Vyvrcholením jejich tvůrčího přátelství se stal chrám na Zelené Hoře. Oslava zázraku, který se stal při otevření hrobu Jana Nepomuckého v katedrále svatého Víta. Vyjmutá část mozkové tkáně byla totiž považována za neporušený jazyk – symbol mlčení a neporušeného zpovědního tajemství.
Symbolické koncepce staveb byly Santinimu blízké. Idea architektonického díla na Zelené Hoře vyšla ze života a smrti Jana Nepomuckého. Základem je kompozice pěticípé hvězdy, symbol pěti ran Kristových a pěti hvězd ve svatozáři mučedníka Jana Nepomuckého. V samém centru stavby, ve vrcholu kupole, se nachází jazyk jako symbol Jana, mučedníka zpovědního tajemství. Objevuje se i ve tvaru lomených oken, která mají připomínat meč zasazený v pochvě, jako zůstal i jazyk Jana Nepomuckého skryt v ústech během mučení. Součástí díla Santiniho je promyšlená režie světla, která vylehčuje hmotu a dává jí iluzi pohybu. Exteriér a interiér stavby jsou ve vzájemném kontrastu. Chrám architekt vystavěl v letech 1719–1722 a dnes je zařazen mezi památky UNESCO.
Vysílání: 12.11., 12.30 hod., ČT2

Mizející místa domova: Kouřim, trojité město
S Václavem Cílkem kolem starobylého města umístěného v astronomickém středu Evropy (2010). Režie A. Lederer. Jak se ztrácejí kořeny starobylých míst a jak se na nás zase napojují? V lokalitě, kde se zastavil čas poté, co do ní protnul své průsečíky, se tentokrát zastavil také Václav Cílek. Uvítá nás v místech pohanských, dýchajících dávnými bohy, a pokládá otázku: v čem je zakleta "duše národa"? Kouřim, kdysi slavné město konkurující i Praze, zapadlo neprávem prachem zapomnění. Přestože vzniklo kolem roku 1250 a bylo kronikáři považováno za nejstarší v Království českém. Dodnes je jedinečné tím, že má prakticky souvislé hradby a středověké uspořádání. Podle archeologů je Stará Kouřim navíc jedním z největších slovanských hradišť v Čechách. Slované se tu usídlili už v 6. století a v 9. a 10. století přivedli své hradiště k takovému rozkvětu, že jeho význam byl srovnatelný s Prahou. Později se v této části Čech vyskytovalo zřejmě více staveb katedrálního typu než v pražské oblasti. Dnes už tuto pravdu může doložit pouze torzo mohutného sloupu v Klášterní Skalici, monumentalitou soupeřící minimálně s velkolepostí chrámu sv. Víta. I u něho se zastavíme, stejně jako u jednoho z mála archeologicky potvrzených posvátných míst, kultovního místa Libušinky a u Lechova kamene, odkud údajně dával kníže Lech kouřem ohně (odtud název města) znamení svému bratru Čechovi na horu Říp. Od středobodu starých českých pověstí lze doputovat k "astronomickému a geografickému středu Evropy": pouhých 300 metrů severovýchodně od Lechova kamene se totiž nachází průsečík 15. poledníku a 50. rovnoběžky, který lze ovšem snadno přehlédnout. A tak stejně jako se vytrácí pohled na minulost, nejsou zviditelněny současné atrakce. Až by se chtělo říci s Archimedem: "Dejte mi pevný bod a já pohnu vaší pamětí..."
Vysílání: 13.11., 19.25 hod., ČT2
Opakování: 17.11., ČT2

Tomáš Bím, malíř sváteční všednosti
Komorní portrét malíře, grafika a ilustrátora, Tomáše Bíma natočil režisér Ivan Kawaciuk, muž mnoha zájmů a především úspěšný lékař, emeritní přednosta urologické kliniky 2. LFUK a FN Motol, který nedávno zemřel ve věku 76 let. Uvádíme jako připomínku jeho filmové dokumentární tvorby (Premiéra). Dokument formou osobní výpovědi mapuje vývoj tvorby a životní příběh českého malíře magického realizmu, Tomáše Bíma, jehož dílo ovlivnila inspirace americkými precizionisty. Čisté barevné plochy, specifický laskavý humor, krajiny bez lidí a schopnost zachytit jedinečnost okamžiku jsou poznávacím znamením jeho obrazů. Tomáš Bím se ve vzpomínkách vrací k atmosféře a tvůrčímu kvasu dob minulých, kdy se zabýval užitou grafikou a kdy v litografické dílně v Říční tiskli své grafiky také Adolf Born, Ctirad Stehlík, Jiří Šalamoun, Kamil Lhoták a další vynikající umělci. Vyznává se z pokory vůči litografickému kameni a dává též nahlédnout do svého ateliéru i do umělecké galerie, ve které pořádá výtvarné i fotografické vernisáže pro své kolegy z řad tvůrců.
Vysílání: 09.11., 22.50 hod., ČT art
Opakování: 12.11., ČT art

Na plovárně se Stanislavem Kolíbalem
Rozhovor Marka Ebena s významným českým sochařem, malířem a scénografem. Režie J. Hojtaš (Premiéra). Český sochař, malíř, scénograf, ilustrátor, pedagog Stanislav Kolíbal se narodil 11. prosince 1925 v Orlové. Vystudoval VŠUP v Praze a scénografii na pražské DAMU. Tam také od roku 1959 působil jako pedagog. V letech 1960–1970 byl členem a spoluzakladatelem umělecké skupiny UB 12. Začínal jako malíř, ilustrátor, typograf a scénograf. Mezi lety 1990–1993 byl profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze, v ateliéru socha, instalace. Stanislav Kolíbal patří mezi významné představitele českého konceptuálního umění a geometrické abstrakce. Mezi jeho monumentální díla patří trojrozměrné objekty a prostorové kompozice ze sádry, kovu nebo dřeva, například – reliéfní zeď Československého velvyslanectví v Londýně a Pankrácké předmostí nuselského mostu. Jeho práce jsou umístěny ve světových muzeích a galeriích, včetně pařížského Louvru a Centre Pompidou, Metropolitního muzea a Brooklynského muzea v New Yorku, Mumoku ve Vídni, Muzeí v Bochumi, Grenoblu, Poitiers, Torontu, Budapešti nebo Lodži. V roce 2005 převzal od prezidenta Václava Klause státní vyznamenání Medaile Za zásluhy.
Vysílání: 11.11., 21.05 hod., ČT art
Opakování: 16.11., ČT2