Scéna.cz 

Výtvarné tipy 21. týden

Samorosti architektury – Coop Himmelb(l)au
Výboje mezinárodně uznávaného architektonického studia. Německý dokument z cyklu Umění prostoru (Premiéra). Mezinárodně uznávané architektonické studio Coop Himmelb(l)au se proslavilo architekturou, která byla organická, lehká a stejně proměnlivá jako mraky. Kancelář byla založena v roce 1968 v rakouském hlavním městě Vídni. Hlavním cílem jejích mladých zakladatelů bylo poskytnout protiváhu poválečné architektuře, kterou považovali za užitkovou a bezduchou. Učinili tak začleněním podnětů z jiných oborů: umění, hudby, filozofie a poezie. Svými budovami se snažili vytvořit něco nového a sledovali tím revoluční a holistický cíl: rozvíjet architekturu budoucnosti pro otevřenou společnost. Jejich návrhy byly avantgardní a zdálo se, že je často nemožné je realizovat. V prvních letech Coop Himmelb(l)au navrhovali hlavně malé budovy – některé nové, jiné přestavěné. Později vyhráli výběrová řízení na megaprojekty, jako je nová budova pro Evropskou centrální banku ve Frankfurtu nad Mohanem a Muzeum současného umění a plánování v čínské metropoli Šen-čen.
Vysílání: 27.5., 14.00 hod., ČT2
Opakování: 28.5., ČT2

Design (13/17)
Jaguar E-Type, dokonalá šelma. Legenda s fascinujícími tvary a ohromným výkonem. Francouzský dokumentární cyklus. Na veletrhu aut v Ženevě v únoru 1961 se objevilo auto, které se takřka okamžitě stalo ikonou. Jaguár E-type. Průkopnický a nepřehlédnutelný, prostě stvořený k tomu, aby vzdoroval času. A to nejenom tomu měřenému stopkami, ale i tomu, který udává móda. O nadčasovosti designu karosérie Jaguáru E-type svědčí i fakt, že nebyla nikdy podstatně upravena. Snad až na prostornější variantu 2 plus dva se zvýšenou střechou a se dvěma sedačkami navíc. Tento model tak přežil ropnou krizi, omezení rychlosti i četné konkurenty. Až v sedmdesátých letech se začala prosazovat rozumná auta. A model E-type takový nikdy nebyl. Proto byl v roce 1975 model E-type stažen z trhu. Celkem se ho prodalo přes sedmdesát tisíc kusů. A ty, které vyjedou na silnice i dnes, rozhodně vzbudí zaslouženou pozornost.
Vysílání: 27.5., 14.30 hod., ČT2
Opakování: 30.5., ČT2., 31.5., ČT2

Opustit Angkor
Nevšední pohled na světoznámou kulturní památku, po staletí ukrytou v hlubinách kambodžské džungle (1999). Režie J. Hošek. Když v roce 1861 odjížděl francouzský přírodovědec Henri Mouhot na sever Kambodže, byla tato země pro Evropany dosud prakticky neznámá. Kolovaly pouze zkazky portugalských a francouzských misionářů o nádherném městě, ukrytém kdesi v hlubinách džungle. Mouhot při svém průzkumu narazil na rozsáhlé trosky kamenných staveb, téměř zcela překryté pralesní vegetací. Sám o nich prohlásil, že jejich velkoleposti se nevyrovná nic ze staveb starých Řeků a Římanů. Tak byl objeven jeden z architektonických divů světa – Angkor.
Dnes po mnoha desetiletích však kromě samotných staveb nezbylo mnoho, co by mohlo podat svědectví o životě mocné říše i jejích obyvatel. Jsme odkázáni především na dohady. Každý z nás se proto může pokusit hledat odpovědi na otázky, které vzrušují i po staletích: proč lidé s vynaložením obrovské námahy, nákladů a obětí velkolepý Angkor vybudovali a proč jej nakonec opustili?
Vysílání: 28.5., 12.50 hod., ČT2
Opakování: 02.6., ČT2., 03.6., ČT2

Kus dřeva ze stromu (20/26)
S výtvarníkem Martinem Patřičným o kráse dřeva a práci s ním (2008). Připravil B. Ludvík. Pařezy po poražení se zbarví do červena. Vznik bájí o vílách ukrytých ve stromech. Poznání olše podle šištiček, jív. Lepkavé listy. Dřevo olše má rád červotoč. Na vzduchu tmavne a pod vodou je věčné. Rozštípnutí kmene. Řezání na cirkulárce. Srovnání barevnosti starého a nového dřeva. Klasikové o olši. Základní řezy. Středový řez s odbočením větve. Starý strom a plástve divokých včel uvnitř. Velká mísa z olše. Vrásčité větve podobné habru. Řez očkovitostí na olši. Šperky z olše. Pohled pod bouli. Socha z olše. Reliéf z olše s názvem „Znak“. Stolek z olše – každá noha jiná. Výroba hlavičky na soustruhu pro Jirku. Ozařovna Roztoky. Rozloučení s kouskem básně o olši u krbu.
Vysílání: 28.5., 14.20 hod., ČT2
Opakování: 02.6., ČT2

Štíty království českého (3/10) - Štíty Přemyslovců
Středověké hrady sloužily zejména k obraně našeho území. Jaký byl však život našich předků sevřený v jejich opevnění? (2008). Režie R. Sedláček. Pod ochranou hradů se rozvíjí nový společenský řád; po silnicích mezi nimi proudí lidé, zboží, nové myšlenky, a bez ohledu na rozdílné jazyky se národy propojují a vytvářejí pozvolna evropskou civilizaci. V dnešním dílu se vydáme po stopách prvního českého královského rodu, který – řečeno lehce nadneseně současným jazykem – přivedl České království do Evropy... Jejich vznešená opevněná sídla jako Křivoklát či městský hrad v Písku jsou dodnes němými svědky tohoto kulturního i politického vzestupu.
Vysílání: 28.5., 17.15 hod., ČT2

Deset století architektury: Svatý Kopeček
Proslulé poutní místo a význačná barokní památka nad Olomoucí (1998). Režie J. Svoboda. Na sklonku února 1629 se obchodník s vínem Jan Andrýsek vydal do kopců nad Olomoucí, aby splnil slib daný Panně Marii, že ji zbuduje kostelík. Místo, které mu ve snu ukázala, se nacházelo na pozemcích premonstrátského kláštera. Několik měsíců před dokončením se v místech oltáře objevil mariánský obraz, který podle legendy přinesl zástup neznámých poutníků. V den svěcení kaple se během mše svaté stal zázrak – do té doby slepý Alexandr Bory nabyl zraku. Pověst o zázračném obrazu se rychle rozšířila a přiváděla na Svatý Kopeček četná procesí.
Během okupace Olomouce Švédy byl kostelík vypálen. Novou stavbou poutního chrámu byl pověřen architekt Giovanni Pietro Tencalla. Patrová křídla později přistavěl Domenico Martinelli a sjednotil je s průčelní monumentální fasádou. Na ní upoutají sochy světců i alegorické postavy, které vytvořil Josef Winterhalder. Prostorný interiér chrámu dovoluje, aby se bohoslužby účastnilo až 3000 věřících. Valená klenba s lunetamu je pokryta výrazně plastickou štukou a nad křížením presbytáře a příčné lodi se zvedá monumentální chrámová kupole. Architektura hlavního oltáře upoutá hned po vstupu do chrámu. Navrhoval ji Baldassaro Fontana a autorem oltářního obrazu Navštívení Panny Marie je Jan Spillenberg. Chrám obsahuje osm bočních kaplí a od severu k němu přiléhají Svaté schody, pozoruhodná stavba, která původně chrám spojovala s nedalekým klášterem. Fresky na klenbách chodeb a schodů jsou dílem olomouckého malíře Jana Kryštofa Handkeho. V jižním křídle proboštské rezidence je několik historických sálů, které se zachovaly v původní podobě. Za ambitem chrámu se rozprostírá rozsáhlé nádvoří vymezené otevřeným půlkruhovým ambitem s oválnou kaplí Jména Panny Marie. Roku 1995 byla jedna z nejpůsobivějších barokních sakrálních staveb u nás povýšena na baziliku minor.
Vysílání: 29.5., 09.40 hod., ČT2

Slavonice – Zastavený čas
Miroslav Táborský představuje renesanční perlu na česko-rakouském pomezí, jež se uchází o zápis do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO (2017). Režie O. Kallus. První zmínka o Slavonicích pochází z roku 1260, městem se ale původní osada stala až díky velkolepé výstavbě ve 14. století. Slavonicím se někdy přezdívá „malá Telč“. Malebné město na pomezí Čech, Moravy a Rakouska proslavily překrásné renesanční měšťanské domy s bohatě zdobenými štíty, psaníčkovými nebo figurálními sgrafity, které lemují dvě náměstí v centru města. Za zdobnými fasádami se skrývá i řada jedinečných interiérů, v nichž narazíme i na nádherné příklady sklípkové klenby. Unikátní je ve Slavonicích i systém středověkých odvodňovacích štol a kanálů, který se táhne v hloubce několika metrů pod historickým jádrem. Chodby ražené ve skále sloužily nejen k odvodnění suterénů, ale v případě ohrožení i jako obranné a ochranné zázemí s přímými vstupy z většiny domů. Pravděpodobně nejslavnější historickou postavou Slavonic v době jejího postupného úpadku se stal Johann Georg Grasel, vůdce místních loupežníků, kterého se obával celý kraj a který dodnes žije v lidovém vyprávění a písničkách. Po druhé světové válce městečko zažilo velkou ránu kvůli odsunu obyvatel německé národnosti a zřízení přísně střeženého pohraničního pásma. Slavonice se tak ocitly v zapomenutém kraji, život v nich utichl a jejich historicky cenné stavby pomalu chátraly. Po roce 1989 však město prošlo výraznou obnovou a jeho neopakovatelné kouzlo přilákalo řadu umělců, kteří zde našli i svůj nový domov.
Vysílání: 30.5., 18.15 hod., ČT2

Emoce v umění: Zamilovanost (20/24)
Katalánský znalec umění, spisovatel a moderátor Ramón Gener vás blíže seznámí s Amorovými šípy na obrazech F. Bouchera, G. Reniho, W. A. Bouguereaua a Rodinovým Polibkem milenců podle Božské komedie Danteho Alighieriho (Premiéra). Španělský hudebník, pianista, humanista, zpěvák, píšící a moderující všeuměl Ramón Gener, jehož seriál To je opera (This is opera) jste měli možnost nedávno sledovat na televizních obrazovkách, vytvořil na přelomu let 2017–2018 čtyřiadvacetidílný cyklus This is art, který jsme česky nazvali Emoce v umění. V úvodu každé části mj. říká: „Mám rád ty, kteří se dokáží vyjádřit skrze umění, aby sdíleli to nejuniverzálnější: emoce! Obraz, socha nebo píseň mě inspirují, vyvolají ve mně vzdor, lásku nebo dojetí. Miluji umění! V kontaktu s ním se sami proměňujeme v cosi jedinečného.“ Zamilovanost – žádná jiná emoce neplní svým obsahem tolik knih, neinspirovala tolik obrazů, soch, hudby, tance, poezie nebo filmů jako láska. Avšak když si položíme otázku, proč se zamilováváme? Nebo proč se zamilujeme do někoho konkrétního a ne do někoho jiného? Nevíme přesně, co říct. Na tyto otázky neznáme přesnou odpověď. Podle řecké mytologie bezhlavou lásku způsobují šípy řeckého boha Erota, jehož Římané nazývali Cupid. Kdo je to? Děcko. Proč? No, protože pořádně neví, co dělá. Má hravou povahu, i když občas dokáže být i trochu krutý. Má křídla, protože díky lásce se duše pochopitelně vznáší. A často je zobrazován se zavázanýma očima, přece víte, že láska je slepá. Ve své hravosti míří své šípy jak na bohy, tak na lidi, jeho moci nikdo neodolá. Co se stane, když vás zasáhne šíp boha Erota? Ztratíte hlavu, zamilujete se jako blázen a pro milovaného člověka budete ochotni udělat cokoliv.
Vysílání: 24.5., 23.45 hod., ČT art
Opakování: 27.5., ČT art

Velikáni umění II.: Hieronymus Bosch
Deskové malby nizozemského umělce nikdo nevykouká. Britský cyklus dokumentů. Peter Greenaway: "Je trochu zvláštní, že se na Bosche díváme jako na současného autora. Všechna umělecká hnutí mají nějaké předchůdce. Surrealisté byli první, kdo tvrdili, že Bosch byl před čtyřmi sty lety prvním surrealistou, že o čtyři staletí předběhl svou dobu. Pro nás je současný především svou neohrožeností – maloval beze strachu. Je to souboj Davida a Goliáše. A Bosch je samozřejmě David." Stejně jako u jiných velkých umělců, i jeho dílo odolává času. Pracoval s něčím, co je pro lidské povahy tak zásadní, že pro něj čas nehraje roli. Vždycky bude jedinečný. Panuje poměrně rozšířená představa, že Bosch byl nějaká bláznivá figurka, že měl psychotické vize. V šedesátých letech ho někteří vnímali jako psychedelika. Ve skutečnosti vycházel z pozdního středověku. Rafinovaně používal výrazivo, ikonografii a symboliku své doby, ale zároveň je posouval k moderní době. Nejdůležitější Boschovou rolí byl způsob, jakým propojil minulost a současnost. Bosch měl neuvěřitelně bohatou imaginaci. Využíval množství různých zdrojů a jejich estetiku, například grafiky anebo iluminované rukopisy. Z těchto inspiračních zdrojů si bral jednotlivé prvky a ve svém díle je používal novým způsobem, v novém kontextu. Zároveň byl vynikajícím pozorovatelem přírody. Sledoval svět kolem sebe, studoval lidské bytosti, zvířata, přírodní živly. Byl zbožný a ctil morální zásady.
Vysílání: 26.5., 22.50 hod., ČT art
Opakování: 30.5., ČT art