Scéna.cz 

Vítězslav Nezval – výročí

Rozporuplná osobnost básníka Vítězslava Nezvala v sobě spojuje obrovský poetický talent, schopnost sypat verše doslova z rukávu, na druhé straně ochotu bez skrupulí využívat výhod komunistického režimu a dát mu do služeb i svůj talent. To byl také důvod, proč v určité době byl výrazně adorován, v poslední době je ale téměř zapomínán. Přitom má na kontě stovky veršů (od poetismu, přes surrealismus až k socialistickému realismu), prózy (Valérie a týden divů), dětské knihy (Anička skřítek a slaměný Hubert), dramata (Manon Lescaut), překlady i práce teoretické (např.Encyklopedii moderních básnických směrů). Zemřel před padesáti lety.

Vítězslav Nezval (26. května 1900, Biskoupky – 6. dubna 1958, Praha) se narodil v rodině venkovského učitele v Biskoupkách na Moravě (u Moravského Krumlova). Studoval nejprve gymnázium v Třebíči, za I.světové války byl sice odveden, ale po dvou měsících byl z armády propuštěn. Jeden semestr studoval právnickou fakultu v Brně, pak filozofickou fakultu v Praze , ale ani tu nedokončil. V roce 1922 vstoupil do literárního sdružení Devětsil (v jeho rámci se podílel na vytvoření básnického směru poetismu). Velmi ho ovlivnily jeho cesty – zejména do SSSR, ale i Francie, Itálie a Řecka. Seznámil se zde s mnoha surrealisty (André Breton), pod jejichž vlivem založil Skupinu surrealistů v ČSR (1934), kterou roku 1938 rozpustil. Postupně se stal politickým iniciátorem českého avantgardního hnutí. I když nějakou dobu působil jako dramaturg Osvobozeného divadla., většinu času byl spisovatelem a básníkem na volné noze. Po II.světové válce byl velmi aktivní v KSČ (vstoupil do ní už roce 1924), získal řadu funkcí a oficiálních poct. Nezval se v roce 1948 oženil s celoživotní partnerkou (znali se od roku 1926) Františkou "Fáfinkou" Řepovou, v roce 1954 se mu narodil nemanželský syn Robert. Zemřel v Praze dne 6.dubna 1958 a je pohřben na Slavíně.

Jeho nejvýraznější díla spadají do období avantgardních počátků – například Podivuhodný kouzelník, Akrobat, Edison, Pantomima, Skleněný havelok, Sbohem a šáteček či hra Manon Lescaut jsou díla všeobecně uznávaná. Ty z období poválečného – poéma Stalin či Zpěv míru mu naopak vysloužily mnohou kritiku.

Básník Zbyněk Hejda o něm řekl, že měl "nedostatečný charakter ve vztahu k poezii. Básník, který je schopen vědomě lhát, pro mě nemůže být velkým básníkem".

Básník a výtvarník Jiří Kolář zase, že „u Nezvala převážila kvalita poezie nad kvalitou života".

Katolický básník Jiří Kuběna po jeho smrti napsal: "Byl-li nějaký básník miláčkem národa, byl to Vítězslav Nezval. Srdce země se zastavilo, trůn zůstal osamocený. Nikdo ho už neobsadil. Od těch dob chybí básník. Básník odešel s Nezvalem..."