Scéna.cz 

Tři mušketýři: A nikdy nezapři sám sebe

Městské divadlo Zlín uvádí od dubna 2024 nadčasový romantický příběh TŘI MUŠKETÝŘI. Tento titul se na českých jevištích hrál celkem v šedesáti nastudování. Verze amerického dramatika Kena Ludwiga je zatím pouze ve Zlíně. Z dílny autora je nejčastěji uváděný titul TENOR NA ROZTRHÁNÍ. Režisér Vladislav Kracík se s dramatizací románu Alexandra Dumase st. nesetkal poprvé. V roce 2022 nastudoval TŘI MUŠKETÝRY ve vlastní dramatizaci. Scénické provedení ve Zlíně je tedy unikátní. Kracík zúročil své zkušenosti s látkou a tématem lásky a zrady, cti a nenávisti, tedy s hodnotami, které se v dnešní době moc nenosí a můžeme je kolem nás hledat jako šafrán. O to víc můžeme ocenit režisérovu odvahu.

Kdo by neznal nesmrtelný příběh o přátelství, cti, odvaze, lásce a zradě? Ocitáme se ve Francii v době panování Ludvíka XIII. Do Paříže přijíždí mladý d´Artagnan a uchází se o členství ve sboru královských mušketýrů. Osudové se mu stává setkání s Athosem, Porthosem a Aramisem. Jen díky pevnému přátelství jsou schopni odolat a zabránit všem intrikám kardinála Richelieua. Šermířské souboje na život a na smrt a dojemná, upřímná láska d´Artagnana ke krásné Constance Bonacieux. To jsou základní ingredience jednoho z nejslavnějších příběhů.

Režisér Vladislav Kracík celý děj zasadil do tělocvičny. Na horizontu máme žebřiny, na scéně se objeví nářadí jako kůň, koza nebo trampolína. Proč ne? Vždyť “Všichni za jednoho, jeden za všechny” je plně použitelné ve sportovním světě. Přenos do mírových podmínek je na místě. Celé scéně Hynka Petrželky pomáhá projekce na horizontu, ať už jde o francouzskou zahradu nebo chrámové prostory. Hudba Martina Peřiny je ve své zkratce dobová, místy podtrhuje napětí soubojů, jindy graduje ve filmové pompéznosti a mohutnosti.
Tři mušketýři se neobejdou bez choreografie bojových scén. Tady byl režisérovi nápomocný Daniel Bodlák. Věřte, že všechny boje a zápasy jsou nejen nápadité, ale i věrohodné. Využití zpomalených pohybů v některých okamžicích jen zvyšuje napětí. Divák zápolení v náznacích přijímá bez dechu, ocení naprostou věrohodnost a hlavně bezpečnost. Naučit se kopnout protivníka tak, abych ho nezranil, to už dá hodně práce. Rovněž tak šermovat na hranici parodie rozhodně není nic snadného.

Herecký soubor si užíval buď jednu nebo více rolí. Představitelé mušketýrů Adam Kořán coby D´Artagnan, Radovan Král - Athos, Josef Koller - Porthos a Marek Příkazký - Aramis si skutečně rozumějí. Adam Kořán je nejen adept na mušketýra, ale zároveň je i kandrdas v souboru. Role D'Artagnana mu skutečně sedí. Dokáže si poradit nejen s gaskoňskou upřímností a tím i tak trochu neohrabaností. Trpělivě snáší doprovod své sestry Sabiny v podání Mileny Gorské, ale i velmi dobře zvládá milostný vztah s Constance (Karolína Vlčková). Další sólové role ztvárňují Radoslav Šopík - Kardinál Richelieu, Štěpán Princ - Rochefort a Marie Vojtěchová - Milady. Tito tři představují typické záporné postavy. I když každý trochu z jiné strany. Kardinál Richelieu v podání Radoslava Šopíka je šedou eminencí, která disponuje s četnými informacemi. Dokáže být lstivý, ale využívá každou příležitost pro sebe. Snaží se upevnit své postavení nebo oslabit protivníka.
Marie Vojtěchová coby Milady je neskutečně lstivá. Ke ztvárnění postavy ji velmi napomáhá sametová barva jejího altu. Její záporné jednání je podmíněné především touhou po pomstě a vyvěrá z nenávisti. Z této trojice vychází nejhůře postava Rocheforta (Štěpán Princ). Nešťastný smolař, který mnoho chytrosti nepobral. Spíš je pouhým vykonavatelem vůle druhých, zejména zvůle Kardinála.

Další herci si užívají vždy několik postav. K přeměně jim pomáhá vždy jiný kostým, ale i výborné herecké ztvárnění daných charakterů. Gustav Řezníček uvádí inscenaci coby D´Artagnanův otec - tady je vřelý a láskyplný, čestný. Svého syna posílá do Paříže na zkušenou a dobře ví proč. Jeho Král Ludvík XIII. je rozpustilý až žoviální. S velkou zálibou v gurmánství, rád hraje šachy. Coby panovník nechává s sebou hodně manipulovat. Vyhovuje mu, když mu Kardinál podsouvá své nápady jakoby byly jeho. Marta Bačíková představuje s Gustavem Řezníčkem sehranou dvojici v několika inscenacích, ta se nejdříve představí jako starostlivá D´Artagnanova matka. Největší roli má coby Královna. Tady musí projevit svou duchapřítomnost. Představuje velkou oporu pro svého manžela Krále. Na druhou stranu je to také chybující žena, proto vztah s Vévodou z Buckinghamu (Luděk Randár). Bačíková do třetice představuje Matku představenou a Abatyši. V jedné poloze je starostlivá a láskou objímající. V druhé roli velmi tíhne k alkoholu a stává se spíš figurkou.
Luděk Randár si na jevišti užívá několik epizodních rolí (Tréville, Vévoda z Buckingamu, Ravanche, Hostinský a DeBris). U každé z nich nabízí jiný výraz, jiné herecké pojetí. Pro barda souboru je to k jeho cti. Má co předávat dalším generacím herců.

Inscenace Vladislava Kracíka probouzí morální hodnoty jako je oddanost pro druhého a tím i sebeobětování, a nemusí to být zrovna pro Královnu, ale pro kohokoliv blízkého. Případně i cizího na ulici. Láska - symbol čistoty a opět nositele nejvyšší hodnoty jako je zejména vzájemná důvěra v druhého. Část děje, kdy Král Ludvík XIII. pořádá ples, Kracík přenáší aktuálně do olympijské Francie. Proč ne? Vždyť je to země Tří mušketýrů. Olympijské hry opět zdůrazňují čest a odvahu, sepětí s týmem, vzájemné sdílení a spolupráci. Měli to Tři mušketýři jiné?
“Vždy braň to, v co věříš. A pokud jsi v právu, nikdy neustupuj. Nejdůležitější ale je - žit čestně. Měj v úctě lidi, které miluješ, i ideály, ve které věříš. A nikdy nezapři sám sebe.”

www.divadlozlin.cz