Scéna.cz 

Švandovo divadlo - Pohřešované

Africká dramatička Reza de Wet, někdejší herečka, a také absolventka University of South Africa (UNISA) v oboru anglická literatura, napsala dvanáct her během patnácti let (5 v angličtině a 7 v afrikánštině.) Získala víc hlavních jihoafrických dramatických a literárních cen než jakýkoliv jiný zdejší autor. Jejím vzorem je A.P.Čechov (její volné pokračování Tří sester jsme mohli vidět v ostravském Divadle Petra Bezruče). Pohřešované jsou druhou hrou, která u nás byla uvedena.

Hra se odehrává jedné noci v malé vesničce v Jižní Africe. I když je charakterizována jako poetický thriller či detektivka, je však spíše jakousi meditací o životě a smrti, o věčné touze a realitě života, o vězení, ze kterého není úniku.

Ve studiu Švandova divadla jsme společně s třemi ženami uzavřeni v potemnělém, zvetšelém pokoji. Jen sem tam se s rachotem spustí půdní poklop. Tam nahoře se už před lety - poté co ztratil práci - zavřel manžel Miem a komunikuje jen prostřednictvím spouštěného košíku a kýblu s výkaly. Jaký je tohle život? Matka Miem je předčasně zestárlá, její dcera Meisie umouněná od popela, schovaná v hromadě hadrů asi mnoho radostí nepoznala. Jejich život je naplněn dřinou a nudou. Ale podobně zoufalá je i učitelka tělocviku Gertie. Ve vzduchu kolem nich se vznáší cosi nepopsatelného, nebezpečí, děs. Ale není ten děs jen v nich, když hystericky zavírají dveře před světem? Za oknem září světla kočovného cirkusu a zní vtíravě lákavá hudba. Ale ony se bojí – každoročně se s příchodem cirkusu ztrácí jedna dívka z vesnice. Stane se to i tentokrát? Z jejich hovoru vyplývá, že ztracené dívky neměly příliš šťastný život a že jejich odchod byl svým způsobem osvobozením. Ty tři ženy by tolik potřebovaly ochrannou mužskou ruku, ale kde ji vzít? Jako na zavolanou přichází tajemný konstábl. Je slepý. JE SLEPÝ? Kdoví. Jeho slepota a zdánlivá bezmocnost vzbuzuje v ženách klid, touhu o něj pečovat, svěřovat se. Každá z nich s ním zůstane na chvíli sama. A když se vypráví po tmě, řekne se ledascos. Jsou to vyznání smutku, touhy, zoufalství, naděje... V půlnoci se slepý mládenec v solidním baloňáku promění jako mávnutím kouzelného proutku v cirkusového paňácu s ironickým, a současně nevinným šklebem ve tváři. Je čas, aby někdo odešel. A je to ta nejmladší – stejně jako předchozí „oběti“ v bílých konfirmačních šatech a bosa vybíhá vstříc záři cirkusových světel a neodolatelné melodii...

V režii Ivana Řezáče (který se po Klářiných vztazích už podruhé ujal ženského tématu) si zahrálo trio hereček. Po mateřské dovolené se v roli Miem vrátila na jeviště Kristýna Frejová. Její rázná, životem ošlehaná žena si dokáže s tímhle smutným životem poradit, ale přijdou chvíle, kdy si uvědomí, že ještě není tak stará, aby jí život jen tak uplynul mezi prsty. Mladší protihráčkou je jí Jana Stryková v rozpohybované (a vlastně neurotické) tělocvikářce Gertie. Jen na chvilku nám dá nahlédnout do své duše, kde bojuje hrdost a okázalá samostatnost se zoufalstvím a nenaplněnou touhou vášnivé ženy. V Meisie propojila hostující čerstvá absolventka DAMU Jarka Kopecká jakousi zvláštní usedlost nepatřičnou k jejímu mládí s pozvolna rozkvétajícím půvabem dívky, která získala odvahu vydat se na cestu do neznáma. Trojici žen doplňuje konstábl Roberta Jaškowa, zprvu slepecky strnulý, akurátní, který se nenadále jako chameleon v okamžiku dokáže proměnit v komedianta, šaška s potměšilým ironickým šklebem ve tváři. Ne vždy se daří držet ve hře napětí, onu neustálou latentní dvojlomnost postav a situací, takže chvílemi máme pocit jisté rozvleklosti. Je to celé jako taková zvláštní afrikánská ukolébavka, vábivá, rytmická - která vás ovšem chvílemi může i uspávat...

Reza deWet: Pohřešované
Překlad a dramaturgie: Julek Neumann, výprava: Petr Kolínský, režie: Ivan Řezáč. Hrají: Kristýna Frejová, Jana Stryková, Jarka Kopecká, Robert Jašków. Švandovo divadlo - studio.