Scéna.cz 

TýýJóó - narozeninový lascivní klaun

Palác Akropolis je jedním z míst, kde mim a performer Radim Vizváry uvádí většinu svých pražských premiér. Právě sem jsou na jeho mnohdy kontroverzní představení diváci zvyklí chodit. Připomeňme, že nedávno tu měla premiéru vogue show Prague is burning. Ovšem, jeho queer klauniáda TýýJóó vznikla už loni (pražská premiéra byla v listopadu 2015), a průběžně prochází různými proměnami.

Na své letošní březnové narozeniny připravil Vizváry speciální představení pro své fanoušky a kamarády. Klaunskou postavu kluka TýýJóó dal do kontrastu se svou jen lehce stylizovanou civilní podobou, takže Tyjovo naivní hraní si s různými sexuálními pomůckami nabývá v souvislosti se smutkem a osaměním dospělého takřka existenciální rozměr. Původním záměrem show bylo ukázat konfrontaci dítěte se sexem a sexuálními pomůckami, o jejichž pravém účelu nemá ponětí, jinými slovy vypovídat o vztahu dítěte k pornografii. Podezírám ale performera, že ho lákalo vyzkoušet si žánr burlesky či drastické grotesky, které jsou známé z různých fringe festivalů. Inspiroval se přitom zjevně spřízněnými zahraničními performery jako Eric Davis čili Red Bastard nebo finská klaunka Heli Väätäinen, v jejich představeních jsme podobné hraniční věci mohli vidět (a to na festivalu Mime Fest, Vizvárym organizovaným).
Samotné představení začíná tím, že na prázdné scéně vidíme v pozadí na pohovce postavu zabalenou do deky, která magicky přitahuje pozornost. Jsme si jisti, že odtamtud vyjukne náš hrdina. Jaké je překvapení, když náhle spatříme performera přicházet zezadu hlediště v civilu. Spěchá na scénu, a připravuje narozeninové pohoštění, převléká se, a poté čeká… Nikdo nepřichází, a tak si krátí chvíli tím, že různě deformuje obličej (zde je poprvé náznak klaunské postavy, která si zkouší neobyčejnou pružnost svého obličeje a také ladí specifický infantilně dětský zvuk hlasu). V jeho osamělosti jako bychom nacházeli vlastní nejisté pocity a tiky, které každého z nás doprovází, pokud máme nějaká očekávání, a ta zůstávají nenaplněna. Po tomto entrée se osamělý hrdina převlékne v postavu zvídavého kluka - klauna TýýJóó. Z deky na pohovce vytáhne gumový penis na provázku a začne si s ním hrát jako s pejskem. Tímto momentem začíná také hra s divákem, kterého provokuje nevinností dítěte, které netuší, s čím si to vlastně hraje, zatímco divák to ví a je pohoršen. Stejně tak, když vzápětí odhalí další věc, jež se skrývá pod dekou… tedy nafukovací pannu na hraní pro pány. Nevinné dětské hry, vrcholící potřísněním hraček bílou tekutinou, ve skutečnosti jogurtem, jsou opravdu obrazy balancující na hraně snesitelnosti. Právě tyto typy gagů, které se dějí na jevišti, nastavují posměšně zrcadlo divákově představivosti. Neboť postavička v čepici s obrovským kšiltem a se smyslem pro experiment je absolutně nevinná, a možné propojení svých aktivit s něčím neslušným si vůbec neuvědomuje. To jen divák dodává předmětům sexuální motivy, a pohoršuje-li se nad čímkoliv, co se před ním děje na scéně, je to jen jeho interpretace. Na konci Vizváry, už opět v přiznané roli klauna, předvede divákům ještě několik etudek, včetně zaboření obličeje do šlehačkového dortu, ale už z odstupu performera. Tato klaunská show, mládeži nepřístupná, přináší do českého prostředí ostrost divadelních chilli papriček, které nejsou pro každého. Ale jistě se najdou i diváci, kteří si je vychutnají.