Scéna.cz 

Velice modrý pták

Tradiční hostování brněnského Divadla na provázku přivezlo mj. nejčerstvější inscenaci Velice modrý pták, tedy známá hra Maurice Maeterlincka, tak jak ji vidí režisér Vladimír Morávek. Jednu noc, kdy se holčička Justýna zmítá v horečkách a může ji zachránit jen modrý pták z fantazijní říše, strávíme s dětmi Myltyl a Tyltylem, které se za doprovodu „duší“ Světla, Psa, Kocoura, Chleba a Mléka putují jakousi říší „za zrcadlem“. To vše se děje otočením blyštivého Diamantu – který se ovšem ve svém „lidském ztělesnění“ po celou dobu marně snaží dostat ke slovu... Adaptace Morávkova je – ostatně jako vždy – velmi svérázná. Scénografie (scénu obklopuje změť křivolakých stromů na modrém pozadí) navozuje příjemně snivou atmosféru, která má ovšem díky bizarnosti protagonistů cvhílemi kabaretní nádech. Poetická pohádkovost se proplétá s výraznou cirkusovostí nejen v kostýmech, ale i pohybech, gestech, šklebech a slovním či pěveckém vyjádření jednotlivých postav-nepostav.

Režisér Vladimír Morávek je ovšem z inscenace neustále „cítit“ – poznáváme nejrůznější jeho libůstky, vtípky, svérázné obrazy a aktualizace. Fantazijní scéna a básnivý text jsou neustále „rušeny“ civilizačními vymoženostmi, používá se mikroportů, proměny světel, ale i slovních hříček, jednotliví herci (mnozí v několika rolích) si zažijí svůj okamžik pozornosti na scéně. A tak se divákům například v prezentaci různých druhů Štěstí objeví i postava Štěstí Mít společnou fotografii s Václavem Havlem, ale objeví se před námi najednou také les jako chór herců oblečených v maskáčích, kteří za doprovodu kytary zpívající tklivou televizní odrhovačku Přátel zeleného údolí...
Výraznou složkou inscenace je kromě scénografie také hudba Michala Pavlíčka, která zní celým představením, a písně Milana Uhdeho. V Gabriele Vermelho (ztvárňuje postavu Času) má Divadlo Husa na provázku skutečně vynikající interpretku, jejíž výkon si už mnozí kritikové zapisují jako tip na radokovskou nominaci. Je jen otázkou času, kdy ji odloudí nějaké pražské divadlo.
Představení je dost dlouhé, takže chvílemi pozornost ve věčném přítmí opadá a člověk zabloudí do světa vlastní fantazie, ale vzápětí se objeví nový výrazný prvek oživení, takže se rozhodně nenudíme. A na konci si možná mnozí z nás vzpomenou na vlastní dětství, kde největší jistotou byla maminka a příjemně vyhřátí postýlka... Krásná katarze.

Maurice Maeterlinck: Velice modrý pták. Překlad Alena Morávková a Šárka Belisová, úprava textu a režie Vladimír Morávek, texty písní Milan Uhde, hudbu složil a nahrál Michal Pavlíček, scéna Martin Chocholoušek, kostýmy Eva Morávková, dramaturgie Barbara Vrbová, pohybové spolupráce Jan Zadražil a Václav Luks