Scéna.cz 

Tma v odstínech šedé...

K napsání dramatu Vláda tmy Tolstého přivedl skutečný případ od trestního okresního soudu v Tule: "vražda dítěte zplozeného s nevlastní dcerou" a následné vrahovo pokání na svatbě dcery. Lev Nikolajevič hru napsal v roce 1886, ale s jejím uvedením v divadlech to bylo problematické, protože ji znovu a znovu zakazovala cenzura.
V Divadle pod Palmovkou měla inscenace v režii ředitele divadla Petra Kracíka premiéru v listopadu 2000, v hlavních rolích s René Přibilem, Kateřinou Macháčkovou, Terezou Chuchvalcovou a Jiřím Langmajerem. Zápletka? Bezstarostný a pohledný mladík Nikita za sebou nechává svedené ženy. Marinu nechá pro bohatou selku, s níž se nakonec ožení, ale tím se mu omrzí a stane se otcem dítěte její nevlastní dcery. Aby dceřina pověst zůstala čistá pro brzké vdavky, dítě musí jít "z kola ven."

Jadrné drama ze selského prostředí v Kracíkově režii nedává zapomenout, že se odehrává v Rusku. Přispívá k tomu také dobrý starý překlad bratří Mrštíků s četnými rusismy, scéna ruské světnice s pecí a jakousi metafyzickou přítomností samovaru, který hraje, ač není vidět, dvůr s otýpkami slámy, herecké výkony, které dobře pokrývají vybrané charaktery... Kdybychom chtěli z dramatu udělat stolní hru, mohla by se jmenovat: Hádej, kdo je vinen víc? Hra Vláda tmy vypráví o tom, že zlo a dobro nejsou na barevné škále zastoupeny černou a bílou, ale spíš všemi odstíny šedé.
Toto rurální drama nemá jasnou hlavní postavu. Může to být Nikita Jiřího Langmajera -- frivolní chlapec, vrah i zoufalec s Kainovým znamením, stejně tak selka Anisja (Kateřina Macháčková). Ta se zdá v prvním obraze být ubohou posluhující ženou despotického sedláka, která je zamilovaná do svého čeledína, ale nakonec se z ní vybarví žena chladně míchající muži do čaje jed, žena, která prahne po penězích a neposkvrněném rodinném štítu. Její skvělou sekundantkou je Slávka Hozová, která hraje Nikitovu matku Matrjonu, jejíž jedinou vizí spokojenosti jsou prachy, byť černé. Je nádherně skrytě vypočítavá, úlisná, přesně ví, kdy se má usmát a kdy předstírat soucit. Hlavně mezi tyto tři postavy se rozděluje vina za smrt dítěte. Nemusí být vrahem jen ten, kdo fyziky vraždil!
Zralí muži -- manželé -- jsou ze hry vyřazeni. Petr (René Přibil) zmírá na jed, míchaný do čaje pod zástěrkou léku. Ušláplý a naivní manžílek Matrjony Akim (Ivo Kubečka) se zmůže jen na koktání. V jeho postavě vidím nedokrvenou část inscenace. V jeho nechápavosti a starosvětství byl patrně zamýšlen humor, ale záměr se obrátil jen v nepříliš zdařilou karikaturu.
Režisérovi se povedlo vydolovat ze staré ruské hry aktuální otazníky, přičemž ji nijak nemodernizoval. Ve Vládě tmy vládne zručná režisérská ruka, Tolstého realistický text. Na Palmovce hrají hru prolezlou hnusem a zlem, hru, ze které táhne pach a vůně venkova, slámy a krájeného zelí. Není to zázrak ani revoluce, není to hra strhující, ale dráždí a nenudí. Je to bytelný kus divadelního řemesla.