Scéna.cz 

Pepička to zařídí aneb

Konec sezóny byl na scénách Národního divadla ve znamení českých her. To je zjištění radostné. A ještě radostnější je, když se to opravdu povede. Troufám si říci, že hra Václava Štecha David a Goliáš v úpravě a režii Ladislava Smočka patří v letošní sezóně k tutovkám naší první scény. V rozhárané době neustálých politických půtek, ambicí překračujících schopnosti, chytráctví prezentovaného nám každodenně na obrazovce najednou máme možnost vidět ve hře téměř sto let staré, že se dnes neděje nic nového pod sluncem.
Není tedy divu, že si herci s textem a situacemi pohrávají s takovou radostí, která z jeviště přímo čiší. Nicméně, politika jako taková je jen v pozadí – naší pozornosti se nabízí celá plejáda ryze českých lidiček s jejich radostmi, starostmi, ctižádostmi i moulovstvím. A příjemné je i to, že žádná postava není tak docela zavrženíhodná, stejně tak jako i ta nejlepší má své slabosti. Máme možnost vychutnat si kouzlo starých zlatých časů (děj se zasazen do roku 1913), kdy největším zázrakem techniky je telefon (mají jej jen ti nejbohatší a zároveň nejpokrokovější), na druhé straně dominantou scény je hromada cibule či „božíhodové křeslo“, na kterém může sedět jen ten nejveleváženější host (je úžasné, jak si s tímto scénickým prvkem dokázal režisér pohrát!).

Herci jsou nejen dobře typově vybráni do konkrétních rolí, ale pod vedením režiséra Smočka jako by doslova rozkvetli. Vladislav Beneš podal autentickou studii hokynáře na vzestupu, chytráckého leč poctivého živnostníka Davida, který jen tak tak unikne nástrahám možné kariéry. Ach, jak snadno by byl schopen přejmout móresy těch, které až dosud kritizoval! Jeho sok - bohatec a zkušený politik Kittrich Václava Postráneckého je jiný kalibr: ten už umí rozdávat úsměvy i rány elegantně a s přehledem. Nicméně, i on se při politických i osobních šarádách značně zapotí, aby si nakonec zachoval tvář. Důstojnými partnerkami jsou jim obě manželky - Táňa Medvecká jako Davidová je tou správnou hospodyňkou počátku 20.století a zároveň oporou svému muži, a stejně jako Eva Salzmannová v roli neustále podváděné Kittrichové si nenápadně, ale rázně dokáže nakonec prosadit svou. Ženský herecký element vůbec měl v této hře možnost ukázat se v tom nejlepším světle (a mnohé ze zdejších hereček si mohl vyzkoušet neobvyklou polohu herectví – za všechny jmenujme Martinu Válkovou jako slepičí vdavekchtivou Kamilku, drbavou Katy Magdy Borové či pragmatickou subretu Antonie Talackové). Korunou, která zdobí inscenaci, je samozřejmě Pepička – mladá, rázná, pokroková, žensky šikovná a koketní zároveň. Petra Špalková si s ní pohrává s gustem, její postava má šťávu, ale nechybí ani sentiment. Když pozorujeme její manévry, jak zakotvit v manželském náručí svého milovaného ňoumy , může nám to být až trochu líto...
Ovšem, v takto herecky vyrovnané inscenaci, kde skutečně každý má svůj hvězdný okamžik, je těžké pominout kohokoli – ať už jde o účastníky předvolebních hrátek – ctihodné pány a současně „naše furianty“ hokynáře Krakeše a Kupsu a domovníka Manouška (Oldřich Vlček, Bronislav Poloczek a Milan Stehlík), úlisně asertivního agitátora Šebrleho v provedení Františka Němce, opatrnického Pablíře Igora Bareše či vlezle agilního Mayera Filipa Rajmonta. A z jiného soudku jsou dva „mimoňové“ - nápadníci Pepičky, kteří jsou kouzelnou kombinací nekňubnosti a roztomilosti (Vladimír Javorský a Jan Dolanský).
David a Goliáš je zkrátka milá podívaná s lahůdkovými hereckými výkony. I když vám maně může přeběhnout mráz po zádech – když zjistíte, že zatímco střih šatů se mění, politika je stále stejná... Jen se mi zdá, že to tenkrát ty ženské uměly s chlapy lépe než dnes!

VÁCLAV ŠTECH: David a Goliáš aneb Pepička to zařídí Národní divadlo Praha. Režie a úprava Ladislav Smoček, scéna Karel Glogr, kostýmy Šárka Hejnová, dramaturgie Lenka Kolihová – Havlíková. Premiéra ve Stavovském divadle 7. června 2007.