Scéna.cz 

Kino Art tipy 39. týden

Le Havre
Pohádkově zastřená óda na dávno minulý bezstarostnější svět, solidaritu a pospolitost. Řadou cen ověnčený film vzniklý v koprodukci Finska, Francie a Německa (2011). Hrají: A. Wilms, K. Outinen, J.P. Darroussin, B. Miguel a další. Režie Aki Kaurismäki (Ve francouzském znění s titulky) (Premiéra). Starý Marcel Marx dávno rezignoval na své literární ambice a nyní si užívá bezstarostné existence coby čistič bot v titulním přístavním městě. Jeho poklidný život, který vedle práce zahrnuje vysedávání v oblíbeném baru a chvíle po boku milované ženy Arletty, náhle naruší zpráva o manželčině nemoci a nezletilý chlapec z Afriky, kterého hledá policie.

Výše popsaná premisa tentokrát nezakládala skličující sociální drama ani vyděračsky jímavou agitku. V rukou věhlasného finského režiséra Akiho Kaurismäkiho se naopak stává uhrančivým pozváním do světa na hony vzdáleného mnohoznačnosti a deziluzi dneška. Ještě více, než kdy dříve režisér tentokrát překonává vlastní pesimismus a dává svým hrdinům do vínku nejen pro jeho snímky charakteristickou, lehce apatickou povznesenost, ale i naději. Zvraty a potenciálně vyhrocené okamžiky inscenuje se svou typickou nedramatičností, která v počínání postav odhaluje absurditu. Celý film je pak stylizovaný po vzoru snímků z třicátých let, při čemž anachronický styl strnulých kompozic a znakovitého herectví Kaurismäki proměňuje do podmanivě bezstarostného retra. Díky zašlým lokacím přístavního města Le Havre a decentní tragikomičnosti pak snímek dýchá atmosférou staré Francie a evokuje nezapomenutelné tragigrotesky Jacquese Tatiho. Film Le Havre obrazil desítky filmových festivalů a jeho okouzlující šarm a humanistické vyznění mu vynesly řadu ocenění. Z premiérového uvedení na prestižním festivalu v Cannes si snímek odnesl Zvláštní uznání Ekumenické poroty a cenu FIPRESCI.
Vysílání: 22.9., 20.20 hod., ČT art

Roma
Impresivní portrét "věčného města" očima klasika italské kinematografie. Italsko-francouzský film (1972). Hrají: P. Gonzales, F. Florenceová, B. Barnesová, P. De Dosesová a další. Scénář a režie Federico Fellini (V italském a anglickém znění s titulky). Na počátku sedmdesátých let se ve tvorbě slavného italského režiséra Federica Felliniho objevily krátce po sobě dva snímky, jimiž vzdal hold svým milovaným místům. Vedle filmu Amarcord (1973), ve kterém se vrátil do míst svého dětství, malého přímořského městečka, kde se narodil, to byl hold městu jeho života ve filmu Roma (1972), s městem Římem v hlavní roli. Po pohledu zúženém na svět římské smetánky v dřívějším Sladkém životě se tentokrát Fellini vyznal ze své lásky ke krásnému i rozporuplnému velkoměstu a jeho jedinečným obyvatelům, a z obdivu k jeho historii. Mozaiku obrazů, faktů i fantazie skládá opět z otevřeně autobiografického pohledu. Chlapec z Rimini, pro něhož je Řím téměř legendárním městem z vyprávění, se s ním setkává jako mladý muž a je pohlcen jeho pulzujícím životem, doslova vtažen "do víru velkoměsta". V poslední části filmu se pak už jako zralý muž a filmař snaží postihnout obraz města mnohem plastičtěji a hlouběji, s důrazem na jeho historii a její propojení se současností. Ve své široce koncipované fresce kombinuje Fellini téměř dokumentární pasáže se snovými vizemi. Sám o filmu Roma řekl, že je jakousi kompilací filmů, které dosud natočil, i těch, které ještě nenatočil.
Vysílání: 22.9., 22.50 hod., ČT art

Šmírák Tom
Všechno to filmování není zdravé. Mrazivý thriller, který je zároveň mistrovskou reflexí samotného filmového umění (1960). Hrají: K. Böhm, M. Shearerová, A. Masseyová, M. Audleyová, J. Watson, P. Greenová, M. Goodliffe a další. Režie Michael Powell (V anglickém znění s titulky) (Premiéra). Mark Lewis, zaměstnanec filmového studia a fotograf, který si přivydělává pořizováním pornografických pohlednic, prožil neradostné dětství v roli pokusného králíka při vědeckých výzkumech svého otce. Vyrostl z něj osamělý voyeur, posedlý touhou zabíjet a zachytit okamžik smrti na filmový pás. Tento děsivý, zároveň však nesporně inteligentní film kritika v roce 1960 nedokázala strávit. Snímek, v němž autoritativní otec týrá malého Marka (otce hraje samotný režisér a malého Marka jeho vlastní syn), který později vyroste v tragického, leč sympatického zlosyna v podání Karlheinze Böhma, odkazoval na zvrácenost skrývající se pod povrchem spořádané středostavovské Británie a v samotných základech filmového umění. Filmový establishment byl pobouřen. Copak toto je dílo režiséra, který společně s Emericem Pressburgerem natočil takové skvosty světové kinematografie, jako byl Černý narcis (Black Narcissus, 1947) nebo Červené střevíčky (The Red Shoes, 1948)? Šmírák byl po zdrcujících kritikách stažen z kin a Powellova pověst se ocitla v troskách. Za mistrovské dílo byl snímek, který zničil Powellovu kariéru, označen až později. Svou sílu si toto v historii žánrového filmu přelomové dílo zachovalo dodnes.
Vysílání: 26.9., 22.25 hod., ČT art