Scéna.cz 

Miluji tě jak po smrti

Do nové sezóny v NOD Roxy vstoupil tvůrčí tým Lucie Trmíkové a Jana Nebeského novým titulem, pod názvem
MILUJI TĚ PO SMRTI, o krátkém, ale vášnivém vztahu expresionistických básníků Else Lasker- Schülerové a Gottfrieda Benna. Jako u několika předchozích projektů (mj. Lamento, Kabaret Shakespeare a Dvojí domov) je Trmíková autorkou scénáře, ve kterém spřádá mozaiku životopisných údajů a literatury jejími vzory napsané, a případně scénář prokládá i dalšími literárními citacemi. Scénáře, které vycházejí z osobního zájmu o konkrétní historicky známé osobnosti, vznikají dlouho a pronikají do hloubky těchto osobností.

To je ovšem jen základ, důležité je scénické dotvoření tématu. Právě partnerství scenáristky a zároveň protagonistky a režiséra je výrazným znakem této spolupráce. Texty, v tomto případě poezie, stojí ve výrazném kontrapunktu k akci na scéně, které většinou působí výrazně expresivním, šokujícím dojmem. Charakteristická je mozaikovitá struktura kabaretu. K pestrosti přispívají i další scénické prvky, ať již výtvarná stránka scéna a kostýmů, tak hudební složka. Petra Vlachynská jako kostýmní výtvarnice opatřila svým hrdinům skutečně famózní zapamatovatelné kostýmy, ať už jde o naddimenzovaný „klobouk“ v němž přichází Trmíková na počátku na scénu, či Bennovo vyzývavé triko s haknkrajcem, a v závěrečné přehlídce kostým mořské panny, v němž se producíruje hlavní mužská postava. Je-li výrazná výtvarná stránka, pak ta hudební je ještě výraznější. Stojí tu proti sobě dvě výjimečné individuality – uhlazeně akurátní jazzman Emil Viklický a bohémsky rozevlátý Martin Dohnal. Právě oni dva mají na svědomí zhudebnění veršů Else Lasker- Schülerové a Gottfrieda Benna, které interpretuje ústřední dvojice. Zatímco Viklický si zachovává střízlivost „gentlemana“, Dohnal se zapojuje do děje svou expresivní mimikou a gestikou. Oba nejen skladatelé, ale také suverénní interpreti si dokážou pohrávat s nejrůznějšími hudebními styly, a přímo na scéně předvedou i symbolický souboj s hudebními odkazy na různé skladatele. V centru pozornosti ovšem stojí herecká akce - milostný vztah mezi nespoutanou extravagantní Else Lasker- Schülerovou a o sedmnáct let mladším akurátním patologem - básníkem Gottfriedem Bennem, s Lucií Trmíkovou a Karlem Dobrým (alternuje Miloslav König). I když každý z nich vystupuje i tzv. sám za sebe, vzájemná interakce ukazuje nejen výrazné rozdíly v jejich životním stylu, a vzácné chvíle „souznění“, ale také jejich zasazení do společensko-politického kontextu doby (střet židovského a německého živlu s jistým obdivem k nacismu). Extravagance postav chvílemi útočí na diváka možná až příliš agresivně. I když v textu zazní pár životopisných informací, inscenace se snaží na diváka působit především emocionálně. Tady ovšem záleží na tom, nakolik je člověk ochoten přijmout rozporuplnost postav ve vysoké kabaretní nadsázce. Inscenace pokračuje ve stylu Nebeského obrazivých kontroverzních střetů nejrůznějších paradoxů, poutavých, ale mnohdy nesnesitelných charakterů, které se nechtějí a neumí zařadit do main-streamové společnosti. Z osobní zkušenosti si myslím, že nejlepší způsob, jak takové představení vnímat, je nechat se unášet na vlně obrazů a představ, a doslova si je prožít.