Scéna.cz 

Černá díra v Dejvickém – činoherní jam session

Nejnovější premiéra v Dejvickém divadle se jmenuje Černá díra. A stejně jako pod názvem podivného vesmírného jevu si pod tímto pojmem můžeme představit cokoli. Když dodáme, že režisérem je Jiří Havelka, zasvěcení vědí, že to bude podivuhodná cesta za dobrodružstvím. Je to ovšem dobrodružství, které je obsaženo v každém v nás, ale ne každý je dokáže probudit. Havelkovy dosavadní práce – ať už v rámci divadla Ypsilon (například Drama v kostce) či v DISKu (Člověče, zkus to) nevycházejí z napsaného textu, ale ze základního nápadu, který je při zkouškách rozvíjen společně s herci prostřednictvím improvizací. Hravost, fantazie, nejrůznější variace na stejné téma v různých úhlech pohledu objevují pro diváky, ale i pro herce nové možnosti tvorby. Je to především svědectví o báječném světě divadla, kde je možné všechno, jen chtít. Všechny možnosti jsou totiž skryty uvnitř nás samých, v časoprostoru, kde žijeme a můžeme se v něm libovolně pohybovat všemi směry.

Na počátku se ze tmy ozve velký třesk – a jsme v černé díře. Na scéně Dejvického divadla se vzápětí ocitneme v jakési typické americké krajině. V pozadí nekonečná dálnice, v popředí moderní, a přece jaksi zvetšelý fast-food či bistro s nezbytnou toaletou, kde pochopitelně neteče voda a neustále chybí toaletní papír. Děj rámuje obchodní cestující s kufrem, který ve zpomaleném tempu propluje kolem, aniž by vstoupil – v první chvíli připomene příchozího z jiného světa, který do děje nezasáhne, a možná ani nevidí, co se děje uvnitř uzavřeného prostoru.
Do místnosti postupně vstupují jednotlivé postavy – vyčouhlý tazatel (Pavel Šimčík), který se marně pokouší klást v tomto zapomenutém místě anketní otázky nesmyslného dotazníku , co si myslí Američani o Američanech. Sociologický obrázek těch, kdo tudy projdou, je ovšem reprezentativní. Dva mladí desperáti (jako parodie na Bonnie a Clyde) – Martha Issová a Václav Neužil, kteří v buiku po tatínkovi cestují Amerikou a sem tam někoho přepadnou, místní policajt (David Novotný), který se rozpačitě snaží sbalit ostrou servírku (Simona Babčáková), dva mafiáni v černých brýlích, ze kterých se vyklube hvězda kuchařské show, závislá na kokainu (Jaroslav Plesl) a nervózní manažer (Ivan Trojan).
Vzduch za okny fast-foodu se tetelí, při vstupu každé postavy, která si objednává kávu (nic jiného není), pocítíme neurčité napětí. Každá postava má v sobě tajemství, jen postupně objevujeme jejich banalitu. Dávají nám prostor fabulovat společně s nimi. Nečekejte velké příběhy, spíše záblesky pocitů, jemné načrtnutí charakterů, pohrávání si se situacemi. Celý divadelní tvar mi připomíná jakousi činoherní jam session. Jako v časové smyčce se v různých variacích vracíme k témuž – ale pokaždé je příběh jakoby pootočen o pár stupňů. Připomíná to reálie a situace amerických nezávislých filmů, a ve své podstatě princip snímků Davida Lynche.
Bavíme se tím, jak s jednotlivci dokážou pohrávat se svými postavami, a jejich interakcí. A když už by se zdálo téma vyčerpáno, přichází překvapení. Typové postavy se totiž v interpretaci různých herců, kteří si prohazují role, kouzelně proměňují. A už je tu další stupínek, kdy se základní příběh opticky zužuje – nejprve se některé postavy zdvojují, a nakonec zbude postava jediná – ovšem v mnohonásobném provedení. Na konci sedí uvnitř prostoru americká podoba zbytečného člověka, anonymní postava s kufříkem plným dotazníků.
Hra, která vznikla improvizacemi (nepřekvapí, že uvedený autor Doyle Doubt je jen fiktivní), navazuje na jeden z trendů práce v Dejvickém divadle (připomeňme oblíbenou totální improvizaci s Jaroslavem Duškem Sekec mazec). Oproti ní ale nejde o improvizaci totální, bezbřehou, a tedy závislou na momentální dispozici herců. Tento příběh uzavřený v časoprostoru „černé díry“ Dejvického divadla, poskytuje hercům záchytné body a dává tak lépe vyniknout jejich schopnostem do detailu vykreslit jednotlivé charaktery a vychutnat si variace situací. A právě jejich prostřednictvím je příběh povýšen do polohy, v níž si uvědomíme základní existenciální témata doby, smyslu života, ale i radosti z tvorby jako takové.

Dejvické divadlo Praha – Doyle Doubt: Černá díra. Režie Jiří Havelka, scéna Dáda Němeček, kostýmy Dáda Němeček a Lucie Masnerová. Premiéra 12. dubna 2007.