Scéna.cz 

Prostor pro hraní a imaginaci

IV. ročník katedry alternativního a loutkového divadla DAMU uvedl ve čtvrtek 8. listopadu premiéru hry Henrika Ibsena Peer Gynt. Ročník se v DISKu představil již na konci minulé sezóny inscenací Jiřího Havelky Pan Nula (podle Adolfa Branalda), zároveň působí pod vedením Jana Schmida, vůdčí osobnosti Ypsilonky, na malé scéně tohoto divadla, ve STUDIU Studia Ypsilon.
Režie inscenace se ujal Adam Renč, studující režii v témže ročníku. Text upravil ve spolupráci s dramaturgyní Petrou Zámečníkovou, autorem výpravy je Jan Polívka. V inscenaci hrají Andrej Polák (Peer Gynt), Paulina Böhmerová (Ase) a Karolína Rottová (Solvejg) a další.

„Kdo je Peer Gynt? Jsi-li sám, udělej něco pro sebe, ale buď při tom sám sebou....“ Jak dopadlo společné hledání odpovědí na tuto otázku? Z hlediska pohledu režiséra a scénografa velmi šťastně a řečeno bez skrupulí na výbornou. Inscenátoři nás prostřednictvím metaforické scény vtáhli do snového abstraktního prostředí, kde stěžejním scénickým materiálem je padák. Dokonce velmi pevný, protože musí udržet váhu herců. Tento druh scény dává hercům i divákům obrovskou příležitost nalézt si vlastní prostor. Hercům prostor hrací a divákovi prostor imaginativní. Prostředí selského stavení při narození Gynta vystřídá les, město, poušť, království Trollů.
Gynt (Andrej Polák) prochází svým životem. Nejdříve sám, později ho začne doprovázet jeho druhé já. Oceňuji soudržnost děje, kdy jednotlivé alegorické postavy (Kapitalisté, Tanečnice, Trollové a Blázni) se vracejí, čímž zachovávají vnitřní řád.
Samotné herecké výkony nejsou ve většině tak bombastické jako výtvarná a hudební složka. Trochu nešťastnou se jeví čeština hlavní postavy Gynta. V žádném případě neskryje svůj slovenský přízvuk, proto by bylo o mnoho lepší, kdyby hrál ve slovenštině. Česky by mohlo mluvit pouze jeho druhé já. Výborná a naprosto přesná v gestice i charakteru byla Jiřina Mencáková, Ředitelka blázince, rovněž Paulina Böhmerová, Ase, a Karolína Rottová, Solvejg. Takto to vypadá, že celé představení táhli herečky. Muži, Petr Veselý, Kryštof Čeřovský, Jakub Doubrava a Petr Vršek naopak dobře kontrovali v company scénách, čímž vytvářeli souladný protiklad sólům.
Vedle herecké akce je důležitou součástí inscenace hudba. Vratislav Šrámek volně zpracoval hudební báseň Edvarda Griega a zkomponoval hravé variace s prvky různých žánrů i motivy norské lidové hudby. Hudba vytváří čarovné zvýraznění nejen prostoru fyzického, ale zejména vnitřního, právě Gyntovy duše.
Nastudování Peera Gynta IV. ročníkem KALD se řadí mezi netradiční, ale v žádném případě ne mezi špatné nebo nudné. Nechce se mi psát o Adamovi Renčovi jako o nastupujícím Morávkovi, ale kdo ví? Totéž platí o ostatních inscenátorech. Doufejme, že česká Thálie o ně díky ekonomice divadel nepřijde, protože, pak by byl ochuzen zejména divák.